středa 6.9.2017
Je to moje první procházka v Římě. Přijíždím vlakem ve 14:20 a mám přibližně pět hodin času. Návštěvu Kolosea, Vatikánu, Pantheonu a dalších památek si nechám na jindy, dnes chci pouze získat jakýsi celkový přehled a nějaké další nápady na prozkoumávání Říma, až budu mít celý volný den.
Vycházím od nádraží směrem na západ a hned mě udiví, že se mohu procházet kolem nějakých antických památek, podívám se do vnitřního atria (???), prohlížím si části sloupů a sochy a také mě překvapí tekoucí pitná voda na jednom nádvoří, později se někde dočtu, že je po celém Římě podobných kohoutků s vodou spousta. Je tu také muzeum: Diokleciánovy lázně.
Obr. 1 Před Diokleciánovými lázněmi
Navštěvuji baziliku sv. Marie (celý italský název je: Basilica di Santa Maria degli Angeli e dei Martiri), kde mě fascinuje především mramor – bílý, červený a černý.
Obr. 2 Uvnitř baziliky sv. Marie
Naproti vstupu do baziliky se nachází uprostřed Náměstí Republiky (Piazza della Repubblica) nádherná Fontána Najád (Fontana delle Naiady). Byla postavena v roce 1888 a původně ji zdobily čtyři lvi, ti však byli v roce 1901 nahrazeni čtyřmi bronzovými sousošími od sochaře Maria Rutelliho, sousoší reprezentují nymfu jezer, řek, ocelánů a nymfu podzemních vod. To jsem se dočetla až později z materiálů, které jsem si vzala v infocentru, říkám si, že bych se sem ráda podívala znovu a zkusila uhádnout která najáda je která, ale obávám se, že ani tak nepoznám, co reprezentuje kůň nebo tenhle podivný ryboještěr.
Obr. 3 Fontána Najád, sousoší s koněm
Obr. 4 Fontána Najád, sousoší s rybou
Z průvodce o fontánách se později také dočtu, že anglický básník Shelley jednou řekl, že fontány samotné jsou dobrým důvodem cestovat do Říma, a tak jsem rozhodnutá, že jedno odpoledne zasvětím celé jen těm nejznámnějším fontánám.
Pak přicházím na krásné náměstí Piazza dell'Esquilino s obeliskem před jinou bazilikou sv. Marie (Basilica di Santa Maria Maggiore). Pokračuji po Via Cavour, která je souběžná s další známou ulicí – Via Nazionale – tou se večer budu vracet k nádraží opět kolem Náměstí Republiky.
Obr. 5 Piazza dell'Esquilino
Mám v úmyslu pokračovat ještě chvíli rovně po Via Cavour, když tu se jen tak náhodou podívám doleva a spatřím světoznámé Koloseum. Odbočuji tedy doleva a dostávám se na krásnou vyhlídku na Koloseum. Poté, co se dostatečně pokochám výhledem, ubírám se doprava podél Via dei Fori Imperiali a pak po Via Alessandrina, abych si prohlédla některé z antických památek, dnes konkrétně Foro di Augusto a Foro Traiano. Příjemně mě překvapí, že je tu vybudované posezení s výhledem na pozůstatky Foro di Augusto, k tomu pěkně hraje hudba kdesi za mnou od pouličních umělců. V tuhle chvíli si procházku opravdu hodně užívám a myslím na to, že jsem ani nečekala, že by mě v Římě mohl potkat takovýhle "wow" moment.
Obr. 6 Koloseum
Obr. 7 Foro di Augusto
Ještě o něco dál je Mercati di Traiano – půlkruhového půdorysu a pak přicházím ke Trajanově sloupu a dvěma kostelům – Santa Maria di Loreto a Santissimo Nome di Maria al Foro Traiano. Zdá se, že kostely jsou tady vždy zasvěcené jen panně Marii.
Obr. 8 Santa Maria di Loreto
Obr. 9 Uvnitř kostela Santa Maria di Loreto
Obr. 10 Santissimo Nome di Maria al Foro Traiano a v popředí Trajanův sloup
Skoro celý zbytek odpoledne strávím na Benátském náměstí (Piazza Venezia), jednak navštívím obrovský Benátský palác (Palazzo Venezia), jednak baziliku sv. Marka a naproti obrovský bílý Monument to Vittorio Emanuele II se dvěma fontánami na stranách a s hrobkou, u které hlídkuje stráž.
Obr. 11 Benátské náměstí focené ze schodiště Monumentu, vlevo je Benátský palác
Obr. 12 Monument to Vittorio Emanuele II
Benátský palác patřil v patnáctém století Benátčanu Pietru Barbovi, který se stal v roce 1464 papežem a přijal jméno Pavel II. Přál si získat palác v této lokalitě kvůli přítomnosti kostela zasvěcenému sv. Markovi, který byl patronem Benátek. Přesně o sto let později daroval papež Pius IV tento palác Benátkám. Prohlídku paláce začínám v místnosti, kde se nachází obraz znázorňující právě toto předání.
Obr. 13 Obraz znázorňující, jak papež daroval tuto budovu Benátkám v roce 1564, náměstí sv. Marka v Benátkách
Další dva obrazy znázorňují sv. Marka (autorem obrazů je Bonifacio Veronese), zaujal mě jeden, kde jsou vyobrazeny dvě ženské postavy při polibku, tyto postavy jsou „Právo“ a „Mír“, obraz představuje harmonii a bezpečí v Benátkách.
Obr. 14 „Právo“, „Mír“ a sv. Marek
Procházím velkým množstvím místností s obrazy, sochami, sbírkami porcelánu, ale také obdivuji nádherně zdobené stropy, neobyčejné lustry, podlahy a renesančně zdobené dveřní portály. Je zde dočasná výstava věnující se malíři Giorginovi, jeho nejznámější obraz se jmenuje Dva přátelé. Docela mě pobavilo, když jsem se dočetla, že melancholický zamilovaný mladík v popředí drží v ruce pomeranč, protože ten nás má upozornit právě na jeho melancholii – tento určitý druh pomeranče se jmenuje v italštině „melangolo“.
Obr. 15 Dva přátelé od Giorgionea
Obr. 16 Vnitřní zahrada paláce
Obr. 17 Nevšední strop a lustr se znameními horoskopu
Ve zbytku času, než se budu muset vydat zpět k nádraží, navštívím Monument to Vittorio Emanuele II, projdu se po nádherném vnitřním schodišti a z venkovní terasy obdivuji výhledy na Řím docela z výšky. Vidím Koloseum, Foro di Traiano, nespočet kostelních kupolí a oranžovějící oblohu téměř už při západu slunce.
Obr. 18 Koloseum
Obr. 19 Foro di Traiano
Obr. 20 Výhled z terasy krátce před západem slunce
Dojít na nádraží nejkratší cestou mi trvá jen asi dvacet minut, což mě potěší, to znamená, že prochodit si celé centrum Říma nebude problém, na mapách to někdy vypadá větší než je ve skutečnosti. Byl to krásný den a už se těším na další.