09. Horká potoční lázeň

neděle 29.9.2019

Vstáváme celkem pozdě - až kolem 9 h. Přejíždíme kousek k řece Brúará a jdeme 3 km k vodopádu Bruarfoss, cestou k němu jsou další malé vodopádky - Hlauptungufoss a Midfoss. Stále si s velkou chutí každý den poznamenávám každý vodopád, které jsme viděli, dělám si čárky, ten papír s poznamenanými vodopády jsem pak asi někam založila a ztratila, ale myslím, že jich bylo denně kolem 20. Je pořád krásné počasí, voda je nádherně čistá a vypadá jako modrá a vodopády jsou krásné, ne sice tak velké a hřmící jako třeba Gullfoss, zato bez lidí, bez zábradlí a dlážděných chodníčků.

Obr. 1 Hlauptungufoss 

Obr. 2 Midfoss

Obr. 3 Bruarfoss

Odpoledne přejíždíme k Národnímu parku Þingvellir, historicky významné místo Þingvallabær je také zapsáno na seznamu UNESCO. V roce 1930 tam byl vybudován malý statek k tisíciletému výročí zdejšího osídlení. Místo je zajímavé také geologicky - nachází se na rozhraní Severoamerické a Eurasijské litosférické desky.

Nezdržíme se tu dlouho, jen uděláme pár fotek, projdeme se k vodopádu Oxaráfoss, fotíme pstruhy v řece pod mostem, najdeme jednu jednoduchou kešku a frčíme dál - čeká nás večerní túra a koupačka.

Obr. 4 Hřbitov u kostela

Obr. 5 Kostel v Þingvallabær 

Obr. 6 Pstruh v průzračné vodě

Obr. 7 Þingvellir

Obr. 8 Oxaráfoss

Navečer mezi 16 a 17 h přejedeme asi 60 km, bereme stopařku a svezeme ji do Selfossu, popovídáme si s ní o tom, co všechno jsme tady viděli a kam se dnes chystáme a ona nám vypráví o jejích zážitcích, je tu na delší dobu, pracuje tady. Kousek za Selfossem leží městečko Hveragerði a za ním začíná naše túra za koupáním (5 km nahoru a stejnou cestou dolů). Jdeme zajímavou krajinou travnatých kopců, až přijdeme k přírodnímu koupališti - podél potoka Reykjadalsá je dřevěný chodníček a dvě převlékárny a koupe se tu asi padesát lidí. Každý leží za malou kamennou přehrádkou, která má zajišťovat dostatečně hlubokou vodu, my si také jeden takový bazének s přehradou pak budujeme, přesněji řečeno při tom válení a nicnedělání dostavujeme hrázku, kterou začal už někdo před námi. Výš po proudu jsme našli místo, kde nejsou lidi tak namačkaní na sebe, ale sami tu rozhodně nejsme a ai do noci bychom ani nebyli. Voda má teplotu tak akorát, abychom v ní vydrželi asi hodinu, když je mi vleže moc teplo, posadím se nebo na chvilku vylezu.

Obr. 9 Cestou k potoku Reykjadalsá 

Obr. 10 Horký potok Reykjadalsá 

Obr. 11 Přírodní koupaliště

Potom už skoro za tmy vystoupáme ještě o něco výš do sedla, jsou tu pěkné skály a spousta dýmajících míst a o kousek níž také menší vodopád. Po příchodu se ubytováváme v kempu přímo ve Hveragerði. Opět můžeme pozorovat polární záři, ale jen chvílema. Když zmizí nebo když je mi zima, zavřu se do tepla do malé místnůstky mezi recepcí kempu a záchody, vůbec se mi nechce do zimy do stanu. Ale je to tady už úplně poslední noc.