5. Podragu - Caprei

22.8.2019

Vstáváme v 8 h, smutně koukáme na zataženou oblohu - to se nám bude špatně sušit stan. V 10 h vycházíme, a to stejnou cestou, kterou jsme sem včera sestoupili. Ještě před sedlem najdeme kešku a doplníme zásobu vody. Přímo u chaty je asi dobrá, ale výš ve skalách snad ještě lepší. Koupu se v jezeře Lacul Podu Giurgiului, nemám z toho koupání ale tak dobrý pocit, jako minule, protože se tu okolo válí spousta kusů zničeného přístřešku, sem tam nějaké odpadky a místy to okolo nevábně zapáchá, určitě bych tedy z tohoto jezera nepila, a to ani po přefiltrování vody.

Obr. 1 Koupačka v jezeře Podu Giurgiului

Vydrápeme se na vrchol Paru de Fier, okolo nás je dost mraků a fouká vítr, takže zase rychle sestupujeme, alespoň tak rychle, jak nám terén dovolí, je to místy po skalách. Obědovou pauzu dlouho odkládáme, čekáme totiž, kdy najdeme nějaké místo v závětří, až už máme akt hlad, je půl třetí... Pak přijde ještě víc lezení, schováme hůlky a několikrát lezeme nahoru a dolů a také jsme šli po úzkém travnatém, docela fotogenickém, hřebínku, kde se nám moc líbilo. Potkáváme trojici Čechů u studánky, docela na dlouho se s nimi dáme do řeči. Také dvakrát potkáváme dvojici z Izraele, ti jsou také sympatičtí, navzájem se fotíme ve skalním okně. A nesmím zapomenout na velkou, cca 40 člennou, skupinu důchodců asi z Černé Hory, zdravili "Dobar dan" a měli na tričkách nápisy Prokletije. Jinak dnes nepotkáváme tolik lidí jako třeba včera a později, až bude víkend.

Obr. 2 Krásný úzký hřebínek

Obr. 3 Skalní okno

Při příchodu k Lacul Caprei stihneme poslední sluneční paprsky, než se slunce skloní za nejbližší horu. Tohle tábořiště se mi moc líbí, je tu spousta místa, kam postavit stan.