Lázně Jeseník a Studniční vrch

Někde na té naučné stezce jsem si četla o Priessnitzovi a jeho léčebných postupech – žil na přelomu 18. a 19. století, prosazoval léčbu prací, čerstvým vzduchem a pramenitou vodou – vypít až deset litrů denně! Shodly jsme s kamarádkou, že to bychom asi nezvládly, i dva litry denně je ažaž. Dneska i v následujícím dni jí právě tolik vypiju, když je tu takové množství pramenů, u kterých zastavujeme. Priessnitz měl přísná pravidla, například ohledně večerky, kdo je porušil, dostal nejdříve upozorňující dopis, napodruhé byl z lázní vyhozen. Přestože neměl lékařské vzdělání, léčil tak úspěšně, že se k němu postupně začali sjíždět i bohatí lidé zdaleka, Rumunský pramen prý nechal postavit rumunský král. Podle wikipedie bylo v okolí postaveno na 88 pramenů a pomníčků, nejčastěji od vděčných pacientů a jedná se o světový unikát. Priessnitzovo jméno jsem znala, i když jsem nevěděla nic o jeho lázních, slavný je totiž priessnitzův obklad proti bolení v krku.

Naučnou stezku V. Priesnitze plynule vyměníme za NS Živé vody (s červeně značenou cestou), procházíme kolem Večerního pramene, pramene Kamenice, Čeňkova pramene, Mecklenburského, Finského a Štýrského pramene a za ním se rozhodujeme, jestli si cestu zkrátit po modré značce, nebo jít dál po naučné - hlasuji pro ni, protože nedaleko ní je keška, ale pak si uvědomíme, že to už bychom byly tak blízko vrcholu Studničního vrchu, že by byla škoda na něj nevylézt, takže neznačenou cestou dojdeme na vrchol a ještě kousek za něj, kde jsou v mapě skály a výhled. Tam nemohu doporučit zacházet, skály nic moc a výhled zarostlý stromy. Aspoň že tu kešku cestou od vrcholu k NS jsem našla.

Jsme tak zaujaty prameny (míjíme jich dalších jedenáct, než uzavřeme kolečko kolem Studničního vrchu), že zapomeneme odbočit k jiné vyhlídce – Medvědí kámen – a to mě tedy hodně mrzí, protože ta vypadá podle fotek luxusně.

Po zelené značce se vrátíme do Lázní Jeseník, kde u sanatoria posedíme na lavičce a užíváme si poklidného lázeňského prostředí, kolem půl sedmé scházíme stejnou cestou, jakou jsme stoupaly nahoru a kamarádka mi ukazuje výhled s lavičkou, kterou jsem předtím přehlédla. Všimneme si houpací lavičky a neodoláme a jdeme k ní, nakonec na ní zůstaneme asi hodinu, je to nejhezčí místo celého výletu. Jeseník máme odsud jako na dlani.