Kryštofovým údolím a podél Nisy

10.9.2018

na kole

Vyjet z centra Liberce a dostat se do přírody je otázkou asi dvaceti minut, trošku jsem zabloudila u průmyslové zóny, jako vždy nadávám na značení cyklotras, které se nemůže rovnat perfektnímu značení turistických tras. Nedaleko Machnína zastavuji u kamenné zdi s pěknou bránou, patřící ke Kleinertově vile, která se pomalu rozpadá. Info o vile a obrázky zde: http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=26207

Cesta sleduje tvar meandru Lužické Nisy, která zde obtéká Zámecký kopec, kde stojí zřícenina Hamrštejn. Potom pokračuji protáhlou vesnicí Kryštofovo Údolí, kde si počkám na rozpohybování postaviček na orloji a také si udělám odbočku kolem hřbitova s dřevěnou zvonicí a ještě trochu dál do kopce, je odtud hezký výhled, ale keška, kterou jsem hledala mi zůstává utajena. Zklamaně se tedy vracím a podobná zklamání zažiju toho dne ještě víckrát, takže geocaching pro dnešek vzdávám a užiju si raději krásy přírody a lidové architektury.

Stoupání podél Rokytky do Noviny mi dá docela zabrat, i když je to jen 150 m převýšení, je to nejstrmější stoupání dnešního výletu, pak už je to snadnější, ale celkově si dám dnes docela do těla - 66 km a převýšení cca 1200 m.

Když sjíždím do Křižan, naskytne se mi hezký pohled na Ještědský hřbet a na jižní straně na Ralsko. Koupím si tady svačinu, vyjela jsem totiž nalehko bez batohu. Pokračuji přes jižní okraj Zdislavy a dál do Jítravy, Rynoltic a Polesí, kde znovu prudčeji stoupám a potom do Hrádku a odtamtud stále podél Nisy.

Cyklostezka podél vody je moc fajn, nejenže cesta po rovině najednou příjemně rychle utíká, také se mi líbí chladné příšeří lesa. Projedu Bílý Kostel nad Nisou a okraj Chrastavy a u Hamrštejna mě čeká další větší stoupání, stezka je kamenitá, takže se ani nepokouším jet do příkrého kopce a kolo chvíli tlačím. Asi by bylo lepší vzít to na druhou stranu řeky (transbordérem? nebo ještě předtím po mostě) a zase kolem Kleinertovy vily. Před koncem stoupání znovu naskočím na kolo a zbytek vyšlapu, za což sklidím pochvalné až obdivné pohledy cyklistů jedoucích v protisměru, kteří mají za sebou podobné stoupání.

Už mě to moc nebaví, jsem unavená. Překvapeně zjišťuji, že od Nisy zase musím stoupat. Vůbec jsem si nepamatovala sjezd v opačném směru. V Liberci zkusím jet jinou trasu, místo přes Růžodol to vezmu tentokrát přes Staré Pavlovice.