Šťastných sedmdesát!

18. dubna 2018

Celou zemí se tento týden několikrát rozezněly sirény na znamení smutku. Nejdřív při vzpomínce na oběti Holocaustu, kdy se tady na minutu zastavil život. Lidé vystoupili z aut, přestali pracovat, mluvit, rádio a televize vysílat. Je zbytečný se tady lidí okolo ptát, jestli znali nebo měli v rodině někoho, kdo při Holocaustu zemřel. Všichni znali, všichni měli. A ve čtvrtek na ně zavzpomínali.

Další siréna včera večer připomněla 3.134 oběti terorismu a dneska zase 23.646 vojáků padlých v bojích za vznik a obranu tohohle státečku.

Dneska je den smuku, v rádiu hrajou smutný písničky, ale po západu slunce se lidi začnou veselit. Začne nový den a s ním oslavy 70 let od vzniku státu Izrael, díky čemuž můžeme být tady, uprostřed pouště se svýma malýma starostma, radostma, Matesem a mutovanýma myšma, který nejsou nikde v Evropě, jen tady v Ásii jupí! Ohňostroje ve všech městech ohlásí příchod dne, na který jsou tady všichni nejvíc hrdí.

Tak to byly tři sirény v uplynulém týdnu a jak poznamenal kolega svým speciálně izraelsko-černým humorem: "Tak to bysme měli. Další siréna už bude opravdová válka." No dík za upozornění.

Den smutku je pro nás osobně taky proto, že nám odjela další návštěva. Adéla a spol. u nás pobyli dvě noci, sežrali kilo a půl hummusu (víc jsme bohužel neměli, špatně jsem je odhadla), několik bochníků chleba (ano, v Izraeli je chleba. Diví se tady tomu každej, kdo přijede na návštěvu), kilo másla a třičtvrtě kila sýra. Bebu naštěstí uchránil Mates vlastním tělem, protože oni by dali jednu plechovku snad dokonce rychlejš než on. Chtěli se tu zastavit ještě dneska při své cestě zpět, ale napsala sem jim, že hummus v celym Rehovotu došel a Bebu prostě nedáme, takže nemá význam, aby jezdili, tak nedorazej.

To modro-bílé šílenství zcela pohltilo i mě, tak jsem taky koupila něco, abychom lépe zapadli. Teda Mates.

 Toho jeho výrazu si nevšímejte, rostou mu teď zuby. Už tři dny. Už tři noci.

Chtěla sem mu nejdřív koupit ozdoby na hlavu, ale bylo mi ho líto...ale asi se pro ně vrátim, protože mě štve. Už tři noci.

Ozdoba na kočárek...hustý no, to sem tam prostě nemohla nechat

No a že sem ten nákup jídla neměla úplně jednoduchej, to dokazuje další fotka ze série "regály v Rehovotu":

Tak, milý Izraeli, přejeme ti k tvým zítřejším sedmdesátým narozeninám spokojený život bez dalších válek, teroristických útoků a ať jsi tady s námi ještě spoustu let. Třeba pár tisíc.