Zima 2019

Nemluví, ale řeč těla ovládá dobře. A když jsem dneska v NEDĚLI uprostřed Vánočních svátků otevřela V PRÁCI diář a zjistila, že překvapivě začíná až zítřkem, můj pocit marnosti nad pobytem tady dosáhl vrcholu.

No nic. Zhluboka se nadechnout svěžího jarního vzduchu a těšit se na to co nás čeká.

Aktuálně mě osobně asi čeká laboratorní výlet, náplast za tu soutěž ve vaření. Jak jsem již psala, díky mému zásahu nepřipadl termín lab hiku na prvního ledna, ale až na druhého. Uf. Ještě se neví, kam se půjde, ale už se ví, co se tam bude žrát. Dokonce byla na toto téma vytvořena doodle anketa. Ve své středoevropské naivitě jsem myslela, že volím, co si na výletě dám v hospodě....a pak mi došlo, že volím, co na výlet potáhnu za žrádlo pro ostatní. Pro Izraelce zcela netypický je pokyn, že si na výlet z ekologických důvodů máme vzít vlastní příbor a talíř. Příbor a talíř. Na výlet. Talíř na výlet. Bože, čeho se tady ještě dočkám? Naštěstí kulinářské perly už byly rozebrány a na mě zbyla jen příprava zeleniny. Doufám že to znamená, že stačí nakrájet papriku.

Toliko k mým světlým zítřkům. Co se týče ohlédnutí za naší návštěvou ČR, ta byla krátká leč intenzivní, měli jsme domluveno plno doktorů a plno jich schůzku na poslední chvíli zrušilo, člověk se trmácí 3500km a pak se na něj vybodnou. Ale pediatričku jsme stihnli a můžu vás (a sebe) uklidnit, Matějovo nemluvení ji nechalo poměrně chladnou.

Matěj byl u holiče.

V letadle se Matěj choval vzorně, i když nespal, takže na jedničku s hvězdičkou to není. Já jsem si v letadle do svého 4 měsíce starého mobilu nalila vodu a po zbytek letu se z nefunkčního čínskýho krámu snažila dostat aspoň SIMku, abysme mohli na letišti zavolat jedinému taxikáři z celého Izraele, který disponuje dětskou autosedačkou. Vraceli jsme se totiž o šabatu. Šabat, žádný vlaky, jasný, ne. SIMku jsme ven nedostali, protože je na to potřeba tenký ostrý předmět, a kdo by to byl řek, nic takovýho se na palubě letadla nenachází. Žádná spolucestující nevytáhla ze svého účesu dobře ukrytou sponku a nevyrobila z ní předmět užitečný pro všechno, jak se to děje ve filmech a dokonce i párátka, která jsme vyžadonili od letušek, jsou maximálně bezpečná, tedy k ničemu.

V Rehovotu jsem s odporem oprášila svůj starý mobil, na kterym přes jeho popraskaný displej sice nic nevidím, ale zas je zcela neopoužívaný, protože mi naštěstí spadl na zem už po týdnu od zakopení. Tak vechno zlý je pro něco dobrý.

A tímto okřídleným mottem uzavírám rok 2018 a těším se na 2019. Tak šťastný nový!

13. ledna 2019

Přituhuje

Takže na rozehřátí si dáme malý kvíz:

Když je venku v noci 8 stupňů a byty nedisponují topením, ráno lezete z postele do

A) 12°C

B) 13°C

C) 14°C

NAŠTĚSTÍ lze topit klimatizací, takže si úplně luxusně můžeme nahřát strop. Nechápu, že tato architektonická vychytávka ještě nedobyla celý svět.

Dlouho jsem nic nepsala, mám zmrzlý prsty. Tak ve zkratkách.

Oslavili jsme silvestra, ale posunuli jsme ho na víkend, jako na šabat, protože slavit silvestra uprostřed týdne, když prvního ledna musíte do práce, je nerozum. Dovezla jsem opravdickou vepřovou šunku a měli jsme opravdický šunkový chlebíčky.

Druhého ledna jsme podnikli laboratorní výlet, kde se nestalo vůbec nic hodného zápisu do deníčku, snad jen, že jsme na 7 kilometrech učinili šest zastávek na jídlo. Ale proti tomu já vlastně nic nemám

Byla jsem v IKEA koupit Matějovi stoleček.. Jako počkat, co je na tom divnýho? No tak třeba to, že bez doprovodu bych tam byla ještě teď.