16. července 2017
Dva měsíce tady. Vedro usmažilo, rozpustilo a vysušilo všechny moje mozkový buňky. Nedá se dělat nic, jenom tohle léto nějak přežít. Teplota venku v 9 hodin ráno: 32°C. Ve stínu. Není tu stín. Následující 4 hodiny teplota vzduchu stoupá o 2 stupně za hodinu. Pak se to zastaví a veeeelmi pomalu klesá. Takže v 8 večer už je na pouhých 30°C. A to vůbec nemluvím o pocitové teplotě, která je ještě o 4°C vyšší. To jsem si nevymyslela, to píšou na accuweather.com. Ven to nechodím zkoušet, nejsem sebevrah. Proto nás Mirina objednala na zítřejší druhé kolo očkování na 11:30. Protože mě nesnáší a chce se mě zbavit.
Z výše popsaného je asi jasné, proč jsme se uprostřed léta rozhodli strávit šabat v muzeu. A byla to dobrá volba, bylo tam tak příjemně!
Obvyklý obrázek Tel Avivu- mrakodrapy vs. malé koloniální domečky.
Centrum a muzeum umění.
Matěj si to mezi díly velkých umělců vpravdě užíval. Nejvíce ho zaujal Picasso.
Muzeum má zajímavé interiéry ve stylu jednoduchých linií.
Speciální místnost pro Matouše: všechny zdi obalené bublinkovou fólií (asi umělecký záměr).
Umění nejmodernější (moderní instalace špinavých hadrů).
S Honzou jsme si vybrali do našeho zatím neexistujícího obýváku obrazy od Pollocka. Hned jak se vrátíme z vyhnanství, pořídíme si celou sérii.
"Prosimtě vyfoť nás, jakože si Matěj prohlíží obrazy." Jojo...
Na závěr mi nezbývá dodat, než že doufám, že je tady hodně muzeí. Léto je dlouhé.