15. března 2019
Včera byl Honza po dlouhý době večer mimo město, a pokaždý když je Honza mimo město a nechá nás tu samotný, stane se nějakej průser. Posledně to bylo jak sem upadla na ty bunkrový futra, ten příběh už všichni znáte, protože na něj pořád vzpomínám, a včera byly poprvé od války v roce 2014 odpáleny dvě rakety na Tel Aviv.
Jedna spadla do neobydlené oblasti a druhá...se doteď snaží v Tel Avivu zaparkovat. Hahaha, to je izraelský vtip, ne můj. Exploze jsem cítila až v Rehovotu, ale měla sem za to, že to někdo zase přehnal s přípravama na šabat, to se tady občas stává. A kdyby mi 5 minut na to nenapsala maminka dvojčat ze školky, ať si připravíme bunkr a dáme si tam náhradní pleny (ne pro mě..i když..), tak bych o ničem nevěděla a šla klidně spát. Takhle sem strávila večer oprašováním bunkru a opáčkem bezpečnostních pravidel.
No, ty dvě střely prej byly nejspíš omyl, asi si někdo v Gaze položil hrnek s kafem na červený tlačítko, nebo já přesně nevím jak takový omyly obvykle vznikají, Izraelci pak přes noc Gazu přeorali, a teď je zas klid.
Ráno jsme vyrazili na plánovaný výlet s WIS. A pozor! Málem bych zapomněla! Honza má řidičák! Nevím, jestli by ho získal, kdyby šel na úřad bez tohohle vzkazu, kterej napsala úředníkům jeho kolegyně. Nevím, protože nevím, co se tam píše. Ale Honza řidičák po půl roce získal.
No nicméně tento víkend pořádal výlet WIS, tak jsme jeli s nima. Na programu byla jeskyně, hajk, městečko Abú Ghoš kde dobře vařej a městečko který si nepamatuju, ale těhotná Marie se tam potkala s těhotnou Alžbětou a asi dobře pokecaly. Před 2019 lety zhruba.