Embedded Files
2. června 2019
Horká vlna odešla, už je jenom 30°C. Každý den, celý den. Brzlíková konference skončila, poslední návštěva odjela.
Další můžeme čekat nejdřív za půl roku, jestli se někdo z Matějových prarodičů obětuje a znovu dorazí. Ale nám to co? No nevadí! Sme happy.
Navíc tu celkově vzato tvrdneme už tak dlouho, že odteď, milí přátelé, odteď se nám tu všechno děje už POTŘETÍ. Neuvěřitelný, žejo.
Protože za 7 týdnů a 4 dny přijedeme na návštěvu my! Sedm týdnů..co je to oproti sedmi měsícům, co tu od posledního výletu do ČR tvrdeneme.
Taže tu máme, tadá, třetí Honzovy narozeniny.
Dneska se nám sešlo hodně pozdravů z domoviny, to je hezký, že na nás všichni tak myslíte a posíláte, co zrovna prožíváte.
První rok jsem upekla strašný dort, další rok jsem pro jistotu jenom koupila chalvu, letos jsem učinila kompromis a připravila panna cotu, na který bylo nejvýznamější to, že jsem sehnala pravou vanilku. Je to težká podpultovka a jenom lidi co se tu vyznaj jí zvládnou koupit. Ne tak majoránku, tu se mi pořád ještě sehnat nepodařilo.
My můžeme na oplátku poslat leda fotku ho*na. PROTOŽE a to je další neuvěřitelná věc, naučili jsme Matesa na nočník! Respektive musím skromě uznat, že jsem ho to naučila já. Jenom připomenu, jaký materiál byl k dispozici...
Když teda pravidelně po dvou hodinách učení docházelo suchý oblečení (mně, ne Matesovi), počůraný bylo všechno, co vás napadne, jako opravdu úplně všechno, včetně konferenčního stolku, balkonu, žídlí, bunkru, chtěla jsem to po třech dnech vzdát, protože počůraný vlasy, to je i na mě moc, ale pak to přišlo, teda on přišel, a vyčůral se na nočník. Je to miláček.
Považuji to za svůj první úspěch ve výchově, a bylo by fajn, kdyby další stupínek ve formování Matesí osobnosti bylo třeba mluvení.
Page updated
Google Sites
Report abuse