Otevření Českého domu

25.listopadu 2018

Aneb proč nebudeme otevírat Český dům v Jeruzalémě, ale v Rehovotu.

Dnešek je pro mě velkým prozřením, možná bych dokonce řekla, že jsem dospěla. Jak jistě všichni víte, do Izraele se přiřítila významná politická delegace z Čech, a zatímco já soustředila veškeré své síly na shánění  červených trenýrek, což je v Izraeli zboží v podstatě nedostupné, fejsbůková skupina sdružující Čechy v Izraeli se namísto svolávání antizemanovské demonstrace jala naši hlavu státu adorovat. 

Nejdřív sem teda myslela, že mi praskne cévka. Ale potom sem to asi pochopila. Češi tady jsou, až na (aktuálně deset) rehovotských jedinců, židé. Pochopitelně. Pro židy je téma číslo jedna izraelsko-palestinský konflikt. Pochopitelně. Zeman je znám svými prožidovskými názory. Židé jej proto budou adorovat. Na to, jaký je, se tady nikdo neohlíží a nikoho to nezajímá. Amen.

Ale vážně je zapotřebí brát zavděk každým? KAŽDÝM...??? Asi nám to nepřísluší soudit.

Pravda taky je, že když jeden tejden zrovna řešíte, jestli poslat svoje mimino k chůvě, protože ona se čtyřmi miminy do bunkru za 90 vteřin prostě nestihne doběhnout, a 15 kilometrů od vás preventivně zavřeli školy, tak druhej tejden jste rádi, že jste rádi, protože je zrovna dneska příměří, a nějaký červený trenky vás tak nějak už moc neberou. Patnáct kilometrů, to je třeba z Modřan do Ďáblic.

Otevření českého domu jsme se proto rozhodli pojmout po svém. Bude se jednat o kolaudaci bytu, do kterého se sestěhují hned tři Češi z Weizmannu. Vedle našeho bytu tak vznikne v Rehovotu už druhá česká buňka. A co víc, právě teď se na Weizmannu nachází celkem DESET česky hovořících lidí (Matesa tam teda nepočítíám, ne, stále nehovoří, plus se jedná o jednu Slovenku a jednu Bělorusku, ale obě uměj česky, tak jsme je adoptovali).