30. září 2017
Za pár minut zapadne slunce a skončí největší svátek svátků, Jom Kipur. Už jsem o něm psala, ale teprve teď jsme ho prožili na vlastní kůži a už víme, co doopravdy obnáší. Nejdůležitější jsou jeho tři aspekty:
1) Nesmí se řídit auto.
2) Nevysílá televize.
3) Drží se půst.
Z prvního aspektu vyplývá, že silnice zejí prázdnotou.
Z druhého aspektu vyplývá, že lidi se nudí.
Z třetího aspektu vyplývá, že lidi jsou hladoví.
Když zkombinujete první a druhý aspekt dohromady, nezbyde vám nic jiného, než pěšky vyrazit do ulic. Kvůi třetímu aspektu jste ale bez jídla a pití, takže o nějaké pořádné párty moc nemůže být řeč. Vlastně mě celá ta akce docela zklamala, od největšího svátku v zemi jsem si představovala něco duchovnějšího než celonoční postávání a hulákání před barákem. V Jeruzalémě teda prý byla fronta na Zeď nářků, ale v Rehovotu...no podívejte se sami- jak probíhal Jom Kipur na hlavním tahu Rehovotu, tzn. Herzl Street, jsme zachytili na časosběrném videu, které má ovšem díky ohleduplnému střihači (mně) pouhopouhou 1 minutu a 17 sekund.
Noční párty jsme se nezúčastnili osobně, protože Matěj na ty noční akce úplně neni, nicméně díky přejícím pařícím sousedům jsme vše prožívali velmi intenzivně. Celou noc.