Výročí

16. června 2017

Tak máme za sebou dvě výročí: s Matesem jsme tady už měsíc a s Honzou jsme se před třemi lety brali. Každý jsme to oslavil po svém.

Já ve společnosti speciálního izraelského viru, kerý byl vyvinut pro potřeby ochrany státu. Nevím přesně co od něj očekávat a jak se s ním domluvit. Ale všchni víme, že Izraelci jsou fakt dobří, co se ochrany státu týče. Naposled jsem podobné pocity prožívala na Silvestra léta páně 2014, kdy jsem se přiotrávila (rozuměj přežrala) třemi čtvrtinami kilogramu uzeleného lososa s křenem. Tentokrát jsem v tom ale vážně nevinně, lososům i křenům se od té doby důsledně vyhýbám. Jak vidno, už je mi líp, protože udržím na klíně notebook. To se sedmikilovým balíčkem jménem Matěj mám pořád dost problém.

Proto Honza už několik dnů tráví běháním mezi laborkou a Matějem.

A Matěj akorát po měsíci slavnostně dojedl svou milovanou Bebu importovanou z Čech. Měli jsme z této události trochu obavy, ale místní náhražka (Nutrilon), je ve skutečnosti Beba v jiný plechovce (osobně jsem degustovala), takže to Bebánek zvládá bez újmy na svém psychickém i fyzickém zdraví. Jen už to nebude Bebánek, ale Nutriloušek, to je asi největší problém.

Tu mojí nemoc vážně prožívá a má o mě starost, to je od něj milé. Je to empatické miminko.