12. září 2017
Ještě než večer zase naštvu půlku fotografického kurzu, napíšu něco o novém roce, protože ten se kvapem blíží. I když tentokrát to s fotografickým kurzem bude trošku složitější, protože začíná dřív, abysme stihli denní světlo na focení, a Honzovi zrovna dneska přijedou taxíkem lidské uzliny z Jeruzaléma, to znamená, že má nějaký super pokus, a nemůže ty uzliny samozřejmě nechat shnít. Tady mimochodem hnije všechno, včera nám zplesnivělo prkýnko na maso, to dělaj ty teplý výkyvy. Se z nich picnu. No tak je asi jasný, že lidský uzliny by shnily raz dva, snad jim taxikář pustí aspoň klimatizaci, přeci jen z Jeruzaléma to hoďka cesty bude. Zkrátka dnes asi pude Matěj odpoledne pomáhat Honzovi do laborky, nemá to tu jednoduchý, chuděrka (Matěj, ne Honza).
Tak k tomu novýmu roku, který začíná již příští čtvrtek- Židovský Nový rok, to je oslava vzniku světa. Je to den, kdy Bůh stvořil Adama a tím tvorbu světa dokončil. Jen pro představu, udělal to před 5778 lety. No ehm to není moc dávno, co by na to asi říkali třeba Inkové, Sumerové nebo Egypťané?? No radši se v tom nebudu šťourat.
Je to tak významný svátek, že ho slaví i ti, co židovskou víru běžně až tak neprožívají. Takový náš advent. Vše začíná Rosh Hashanah, tedy právě tím novým rokem, který je následován 10 dny pokání a zpytováni vlastních činů. Je třeba se ponořit do svého nitra a přemýšlet o svých nedostatcích, usmířit se s lidmi, se kterými jste v průběhu roku měli rozepře (Miri?). Vše vrcholí dnem smíření- Yom Kippur.
Aby bylo svědomí zpytováno opravdu důkladně, provází ho velmi komplikovaný systém pracovního volna a prázdnin. Ještě navíc na něj letos naváže Sukot, což je den stanů, o tom napíšu někdy jindy. Nebudu to vypisovat konkrétně, ale čekají nás celkem tři týdny zahrnuící 7 dnů úplného pracovního volna, 2 dny s pracovními 3,5 hodinami (to je jako že se na nadcházející volno připravují), a tři dny se 4,5 hodinami práce, to přesně nevím k čemu je, asi k vystřízlivění?
Jsou to svátky hojnosti a sladkostí, symbolem je med. Med je všude a nesmí chybět na novorčním stole. V obchodech teď sice není k dostání pořádně žádný jídlo, ale aranžmá medu s jabkama, to mají všude.
Pro zjednodušení a zpřístupnění textu laikům budu oslavy Rosh Hashanah v dalším textu nazývat silvestrem.
Nás na silvestra pozvala rodina Yael 1 k sobě domů. Tedy je to trošku komplikovanější- maminka Yael 1 (dále pra-Yael1) je velký vědecký zvíře a šéfka chemické laborky na WIS. Každoročně zve k sobě na silvestrovskou večeři všechny postdoky ze své laborky. Půvdně jsem myslela, že právě postdoky zve pra-Yael1 proto, že prošli inteligenčním sítem, zkrátka že se nechce zahazovat s PhD studenty, kteří ještě neznají všechnu moudrost světa. Takže jsem se té návštěvy obávala, jestli jsem jí vůbec hodna.
Poptávala jsem nějaký titul v Plzni, ale pak mi bylo vysvětelno, že v Izraeli jsou v laborkách na postdoku výhadně cizinci. Sami Izraelci musí po PhD povinně do zahraničí, což je podle mě v pořádku, protože trčet 10 let v jedný laborce a tvrdnout tam pak ještě na postdoku lidem nesvědčí. V Čechách se takových případů najde dost...a nesvědčí jim to, fakt ne.
No a abych to zkátila, když jsou to všechno cizinci, tak jsou pochopitelně chudáci opuštění, osamocení, nevědí jak správně toho silvetra slavit, a tak se jich pra-Yael 1 každoročně ujímá jako zvířátek z útulku a ten jeden památný večer jim věnuje trochu té pozornosti a vřelosti.
Letos má v laborce jen čtyři postdoky, takže by jim u hodovního stolu bylo asi smutno, tak pozvala i postodky z laborky Jakuba. Tzn. Honzu a Španělku Chris. Takže kromě nich jsou zvaní: Číňanka? Yin Yang (vtipný jméno), Ind? Kundu (....vtipný jméno), Rus? Litvinov, a Gianoulisněco, asi Řekyně. Samá lepší společnost. Ještě že jde Matěj s náma, v případě nouze ho použijeme pro úhybný manévr a z večeře se zdejchneme, až nás to tam nebude bavit. Pro jistotu s sebou vezmu málo Beby, kdyby náhodou Mates nechtěl plakat, až to budem potřebovat.
Tak jsme zvědaví, jak to všechno dopadne, a jestli bude nový rok opravdu tak sladký, jako si tady všichni přejou.