Embedded Files
27. června 2017
Každý jsme ve vesmíru sám. Nějak si z toho musíme pomoci.
Autor: John Osborne
Pro Izrael to platí dvojnásob.
Autor: Já
Pojmenování tohoto příspěvku O samotě je nasnadě, ale to by bylo příliš přímočaré. Ale o vesmíru to teda nebude.
Rozhodla jsem se totiž pomoci si od své samoty, jak nabádá John Osbourne. Takhle to dopadlo.
V kampusu jsem se při venčení seznámila s místní holkou (mimochodem její 6 měsíční synek je menší a od pohledu výrazně lehčí než náš 3 měsíční Mates, kam tohle ještě povede?) a chvíli jsem si myslela, že má samota je u konce. Jenže pak se ta holka dozvěděla, že Mates je závislý na Bebě (vážně ženský s dětma nemůžou mluvit o ničem jinym?) a začala mi strkat kontakt na místní laktační poradkyni.
Já bych všechny, kdo se to náhodou ještě nestihli dozvědět, chtěla upozornit, že po týdenní šikaně Laktační ligou v pražské Krči jsem doživotně vážně velmi alergická na slova jako mléko, prsa, kojení. Takže to byl konec našeho přátelství. Škoda, budu muset hledat dál někoho neindického, kdo není posedlý laktací, můj výběr se nějak zužuje.
Další pokus o nalezení spřízněné duše jsem podnikla při návštěvě Centra pro osamělé matky ze zahraničí, nebo tak nějak se to jmenuje (International Club). Byla tam akce výměny oblečků a hraček pro nejmenší děti. Ne že by Mates potřeboval oblečky. Ještě aby, když už jsme mu sem nechali dopravit 130kg věcí, ale jako příležitost navšívit ten legendární klub dobrý.
Matěj se sice rozhodl, že nikam nejde, on má poslední dobou takové anti-kočárkovské nálady, protože ví, a dělá mu to radost, že my si fakt děsně máknem, když on v tom kočárku prostě nechce být, a my ho prostě musíme nést v náručí. Ale bylo moc vedro na dlouho trvající odpor, takže jsme tam nakonec došli.
No nejvíc mě tam zaujala nabídka dámských ledních bruslí, to tady uprostřed pouště člověk vážně využije dnes a denně, a nejspíš stejně nikdo z návštěvníků tý výměnný akce vůbec netušil, k čemu ty bílý boty slouží...všechno to totiž byly Číňanky a Indky. Já jsem věděla, že potkat v Rehovotu Čecha není reálné. Ale že bude stejně vzácný i Evropan? Království za Němce. Nebo aspoň Itala. Kdokoliv z Evropy. Nebo aspoň někdo, kdo ví, kde leží Česká republika. Že to není Rusko.
Ta fotka není moje, tu jsem šlohla z fejsbuku jedné účastnice té velkolepé akce.
Všichni se chodili dívat na Matěje, protože nikdy neviděli tak velký mimino, a obdivně ke mě vzhlíželi, protože jsem ho držela v náručí. Jo, pronese se. Rozpačitě jsem tvrdila, že je velký po tatínkovi. Už mi docházejí nápady, příště mu prostě přidám 3 měsíce k dobru, a bude. Takže zase jsem nenašla kamarádku. Budu si sem muset naimportovat nějaký z Čech. Nebo třeba se tady ještě skamarádim s Mirinou, zítra za ní zase jdeme prosit o očkování. Ale spíš si zase navzájem sdělíme, co si my dvě o sobě myslíme.Večer jsme na procházce potkali manželku Jakuba. Je z Jemenu, a taky si prožila vylepšování manželovy vědecké kariéry v cizině, konkrétně v Americe. Snažila se mě přesvědčit, že v Americe je to ještě horší, než tady. No možná je. Aby mě rozveselila, protože jsem asi vážně vypadala z té čínsko-indické invaze přepadle, vysvětlila mi, že než si člověk po přestěhování zvykne, je nejhorší první rok.
ROK??!!
Page updated
Google Sites
Report abuse