Pamflety jdou do tisku!

1. října 2019

Nemám o čem psát, protože Honzův článek stále neexistuje, léto pořád v plném proudu, válčí se jenom na titulkách novin, Matesovi pořád rozumí jenom rodiče.

Protože nemám o čem psát, přepisuju aspoň staré pamflety za účelem vydání fotoknihy. Takže pokud má někdo zájem o literární skvost našich zážitků plný fotografií a vtipných postřehů, můžete si ho u mě objednat. Vypadá to, že vyjdou dva díly, protože jsem asi grafoman nebo co, a cena by snad neměla přesáhnout 4.500kč, tak neváhejte.

Díky tomu nekonečnému přepisování historie si aspoň můžu připomenout, jak jsme se tu sžívali se zemí zaslíbenou, a jak strašný to tu pro mě bylo bez práce a bez lidí. Nyní se má historie příležitost opakovat, protože kvůli byrokratickému kolotoči, který nejde zastavit, už dva týdny přemýšlí právníci mého domovského ústavu v Praze, jestli je košer, abych tu pracovala i nadále, nebo jestli mi to zakážou. Co dělá právní oddělení takového biologického ústavu mě hrozně zajímalo od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že takové oddělení existuje (od letošního léta). Tak teď už to vím, obvolávají Izrael a hrozně přemýšlejí.

Z nekonečné nudy a čekání na rozhodnutí cizích lidí o mym životě nás aspoň na pár dnů vytrhli Matějovi prarodiče. Kromě míst, kde už jsme byli 2-3x (zde Mates prodírající se trhy v Akko před rokem a půl a dnes):