Let's be happy again

8. května 2019

Omlouvám se za anglický titulek, ale v češtině "Pojďmě být znovu štastní" zní, jako bych byla na drogách, tak proto.

No, užili jsme si toho hodně v uplynulých 48 hodinách. Trvalo mi dlouho, než jsem to sepsala, moc se mi nechtělo, ale přeci jen v deníčku nemůžou být jen naše radosti, vyjímečně musím vložit i nějakou tu starost.

Viděli jsme na vlastní oči Iron Dome v akci a počítali jako při bouřce, jak daleko od nás byly rakety sestřeleny. Třicet vteřin. Deset kilometrů.

Zažili jsme první poplach v Rehovotu. Kolikrát nám vtkloukali do hlavy, co znamená ta 90 vteřinová siréna? A stejně zůstane člověk jen bezradně stát a prvních několik drahocenných vteřin přemýšlí, jestli tohle je vážně ono? Teď se mám jako sama běžet zavřít do bunkru, i když Honza ani Matěj teď nejsou se mnou?

Nikdo si válku nepřeje, tak se tomu tady tak neřiká, ale já si myslím, že to už válka byla.

Měli jsme letenky domů pro mě a Matěje v košíku, ale než jsme je zaplatili, bylo uzavřeno příměří. Jen tentokrát už v práci nikdo nemluvil o jarním deštíku, který se občas přežene.

Už jsme toho tady docela zažili, tak bych to shrnula asi takto- když počet raket z Gazy přesáhne 150, začnou o Izraeli psát česká média. Když přesáhne 200, přijde nám z WIS email s nadpisem War scenario a otevírají se veřejné bunkry. Nad 300 se rakety v novinách přestávají počítat a nad 500 Izraelci začnou být nervózní.

Nicméně 3 hodiny po uzavřeném příměří už bylo v práci zase veselo, vše zalité sluncem. Až moc- první heat wave připomněla začínající léto, a to je právě super, že zas můžeme nadávat na počasí.

Abysme přežili, vyrobila jsem domácí melounovou zmrzlinu a docela komplikovaně jí přinesla Matějovi do školky, aby si jí mohl slízat po cestě domů. Dost na tom, že trpim já, nemusí i to nebohé dítě. Dávat Matějovi zmrzlinu se neukázalo jako dobrý nápad, tak samozřejmě že sem čekala, že se umaže, nejsem žádná citlivka. Ale to, co předvedl, mě nenapadlo ani v nejdivočejších snech, takže to bylo naposledy, co jsem mu zmrzlinu do školky nosila, protože pravidelně zablemcávat půlku Rehovotu prostě nemůžeme, to by mohlo mít globální následky. A navíc mě nebaví vyndavat zmrzlinu z uší (svých i Matesích).