Jsme doma

11.prosince 2017

Jsme doma.

Předem mého pamfletu se chci omluvit všem svým devadesáti čtenářům zvyklým na vysoký standard kvality přikládaných fotografií za fotografie vyjímečně neupravené a neotočené- nemám tady svůj počítač a potřebné nástroje .

Cesta na letiště byla...slunečná. Ty péřové bundy, co jsme si do Izraele prozíravě navezli, nám vůbec nepřekážely a byli jsme moc rádi, že se s nima můžeme tahat zpátky do Čech.

Matěj si plné čtyři hodinu letu moc užíval.

Na letišti ocenil dětský koutek. On miluje dětské koutky. Jen to doteď nevěděl. Dosud v žádném nebyl.

Vykročili jsme z letadla a skoro umrzli. Ruce se mi třásly tak, že jsem neudržela mobil, abych zavolala tátovi, že jsme tady. Stejně mi tak drkotaly zuby, že by mi nebylo rozumět. Matěj chtěl křičet, ale zamrzly mu hlasivky. Díky bohu za péřové bundy, co jsme si do Izraele prozíravě navezli!

Konečně jsem Matějovi mohla obléct tu slušivou čepici s liškama, kterou jsem v záchvatu hrůzy z izraelské zimy koupila v září. To bylo VELMI prozíravé.

Už 18 hodin jsem neřekla I'm sorry, I speak English only. 

Už 18 hodin jsem neslyšela zatroubit auto. Jak se tady řidiči vlastně dorozumívají? To snad jezdí podle předpisů??

Jela jsem autobusem a věděla, kam ten autobus jede. Nemusela jsem se na to ptát rusko-hebrejsko-anglicky pěti lidí. Prostě jsem si to přečetla.

Šla jsem na nákup a věděla, co kupuju. Přečetla jsem si to.

Koupila jsem plnou náruč vepřového masa, šunky, klobásy.

Máslo v akci za 49,90?? Legenda, o které jsme doposud jen četli v novinách, se stala skutečností.

Dvěma prodavačkám jsem řekla todah, jedné šalom a paní do které jsem vrazila jsem se omluvila slicha.

Mohla jsem hodinu a půl čekat na poště a poslouchat, co lidi kolem mě říkají. Všem nadávkám jsem rozuměla. Mohla jsem dokonce nadávat taky. Blaženě jsem se u toho usmívala.

Tohle je na nějakou dobu můj poslední pamflet. Na další čtivo k raní kávě si musíte (můžete) počkat zhruba do půlky ledna. Ještě nevím kdy přesně se vrátíme. A jestli vůbec. Hahaha. To byl vtip, Honzo, neboj. Nebo možná nebyl.

Prostě

To be continued.

Hezké svátky!