16. května 2017
První den
Množí se dotazy od mých věrných čtenářů, kteří jsou stále v myšlenkách s námi- JAKÝ TO TAM JE? A já prostě nemůžu napsat nic moc jinýho, než že MOC NEVIM. Ono se totiž přesně ve chvíli dosednutí našeho letadla na přistávací plochu dramaticky a náhle změnilo počasí (H. to nazývá výkyvem) a je tu fakt horko. Jako ja vim, že tenhle výkyv potrvá do Vánoc, ale hraju s nim tu hru, ať má radost, že mě uchlácholil.
Vyrazila bych s Matesem na průzkumy, ale venku se nedá vedrem pohybovat.
V bytě je vcelku příjemně- dá se dobře vyvětrat (klimatiace je součástí všech domů, ale já ji použiju až hodinu před smrtí, jako poslední záchranu před uvařením). Je tu dokonce takový vítr, že oblbuje Matesův monitor dechu, čímžto ho činí nepoužitelným.
Vyfotila jsem proto alespoň pohled z milosrdného přítmí našeho bytu ven do ulice.
Tak zpět, prošla jsem kolem teploměru a máme tu 27°C stupňů, to NENÍ milosrdné.
Stay tuned!
17. května 2017
Okolí
Už jsme se s Matějem trošku aklimatizovali a začínáme si zvykat na ten místní teplotní výkyv, tak jsme vyrazili na procházku po nejbližším okolí. Mám panickou hrůzu z toho, že tu zabloudim, tak jsem šla jen pořád rovně, abych našla cestu zpět.
Schodiště do našeho současného domu, bunkr v ceně.
A co děti, mají si kde hrát? Děti nevim, ale kočky určitě. A bezdomovci možná.
Bydlíme pár metrů od plotu oddělujícího Weizmann od zbytku světa (a Rehovotu). Vstupy jen na kartu.
Weizmann je plný květeny, konkrétně z téhle by měl radost náš Vendelín- ten strom je mega obří fíkus.
Všudypřítomné stromy poskytují stín znaveným komejdoucím.
Horizontu dominuje urychlovač částic.
Opět plot, květiny, v pozadí věžáky Rehovotu.
Na schodišti v domě jsme potkali naše sousedy Indy. Hrozně si chtěli povídat i když my ne, ale to oni nemůžou rozpoznat, protože jsou to zkrátka Indové. Stěžovali si, že už několik let bydlí i s dítětem v tomhle blbym baráku bez výtahu a pračky.
Oni se odsud nemůžou vyhrabat několik let. My dostali nový byt po týdnu. Pozorný čtenář mého deníku ví, proč to tak je, já ty rasistický řeči už nebdu opakovat. Prostě to tady tak chodí.
19. května 2017
První šábes
Dnes je pátek, to znamená sobota. Izraelci to mají posunutý. Když chcete někam vypadnout na víkend a nemáte zrovna koupené auto, musíte myslet na to, že od pátečního do sobotního podvečera se NIKAM NEDOSTANETE. Vlakem, autobusem, na letiště, ani domů, ani nikam prostě. Nic nefunguje. Je šábes.
H. se nás rozhodl vyvézt na malý jednodenní výlet do Tel Avivu. Nejdřív jsme plánovali koupačku v moři, ale když H. zjistil, že by v útrobách našich nevybalených krabic musel hledat šnorchl a brýle, protože bez toho já do moře nelezu, přišel radši s návštěvou parku Yarkon.
Yarkon je velký park s cyklostezkou podél stejnojmenné řeky. Krom různých hřišť a míst pro pikniky je tu například tropická zahrada, kaktusárium (to jsme nestihli, příště) a ještě různé jiné věci popsané hebrejsky.
Tropická zahrada:
TLV univerzita- architektura je zcela zjevně inspirovaná budovou ÚMG
Cyklostezka podél řeky. Matěj se ještě nenaučil jezdit na kole, tak jsme museli pěšky. Do města (kde jsou restaurace a v restauracích oběd) to je několik kilometrů, což jsme úplně nevěděli, protože naše mapa postrádá měřítko. Takže....jsme se kvalitně prošli.
No a takhle to vypadá, když se malý středoevropánek t.č. v Ásii během teplotního výkyvu nudí v kočárku, a nezodpovědní rodiče ještě nemají vybalené vhodné oblečení. Ehm
Pořád nemáme pohledy, už začínám být nervózní. Na shánění máme už jen necelé dva roky. Jo a věděli jste, že když chcete omezit výskyt švábů v bytě, je vhodné zacpat odtoky v umyvadlech? Ale o tom nesmím psát.
21. května 2017
Kde bydlíme
Podle fotek našeho obydlí z vnějšku hodně lidí nabylo dojmu, že žijeme ve squotu. Ono to tak ale vážně vypadá jen zvenku, proto jsem se rozhodla zveřejnit video zachycující interiér. Protože ale Matěj záhy po svém příletu byt zabordelil svými hračkami, musela jsem sáhnout po videu, které natočil Honza ještě před Matějovou invazí. No maličko jsem to video vytunila.
Tady už ale nebydlíme, po týdnu jsme se přestěhovali do mnohem krásnějšího
bytu! Nový byt
Naše hebrejština
Musim říct, že bez google translatoru bychom byli úplně v koncích...
20. května 2017
Vyhlašuji kapitulaci. Ruším bojkot. Začínám se učit hebrejsky.
Za celý večer jsem se dokázala naučit čislovku šest.............wait for it............ "šeš". Jestli to takhle půjde dál, za dva roky se naučim počítat do deseti, tomu říkám výkon.
24. května 2017
Dneska jsem na ulici porozuměla prvnímu hebrejskému slovu- "tři".
Je tak osvobozující vědět, o čem si lidi kolem vás povídají!
22.května 2017
Zase stěhování
Týden se s týdnem sešel, teplotní výkyv vystřídal teplotní výkyv, a my už opět balíme. Chudák Matěj, ještě mu nejsou ani tři měsíce, a už potřetí ve svém životě se stěhuje. Musím říct, že stěhovat se během teplotního výkyvu je fakt za odměnu.
Tak stěhujem se jen 800m, ale pár věcí máme. Jako jsem ochotná sníst ty sušenky, abych nám trošku ulevila, ale i tak to asi bude makačka.
Stačilo se popostěhovat 800 metrů a jsme v jiném světě..no teda Honza s Jakubem ještě stěhujou, ale já už můžu slavit:
Halelúújáá máme byt s PRAČKOU!! Honza si může po měsíci vyprat. Teda já mu můžu po měsíci vyprat... hurá.
Je tu VÝTAH! Tři výtahy!!
Za rohem je NORMÁLNÍ sámoška, ne nějaká blbá ruská večerka, ale prostě obchod, ve kterym normálně nakoupim všechno co potřebuju.
Žaluzie se ovládají knoflíkem. Hustý!
Nejsou tu švábi. Hustý!
Neni tu 28°C, ale normání pokojová teplota!
Už sem tu dvě hodiny a ještě sem nepotkala žádnýho Inda!
Vestavěné spotřebiče, dva záchody, skříně co jim neupádavají dvířka, wifi.
A bonus na závěr: dětský pokoj (tedy pokoj pro návštěvy) je zároveň BUNKR. Jako nedělám si srandu. Takže návštěvy, můžete bez obav přijet.
Fotodokumentaci doplnim, až vystřízlivim.
23. května 2017
Nový byt
Poté, co jsem včera do nebes vychválila náš nový byt, připojuji několik ilustračních fotografií pro návštěvy, aby věděly, do čeho jdou. Jo poznámka: v tomhle super bytě budeme jen do 31. kětna 2018, takže kdo chce stihnout spát v bunkru, musí máknout.
Pohled z balkónu na hlavní třídu plnou barů a obchodů. Pro holku z města uklidňující výhled. Kdyby to někdo nepoznal, jedno je foceno v noci a jedno ráno.
Ulice před barákem- náš barák je vždy to nejvyšší na fotografii. Má totiž 18 pater.
Nádvoří před barákem. Stáhla jsem si aplikaci na panorámata, tak jsem jí hned musela vyzkoušet.
Uvnitř. Pohled na bunkr (pozorný pozorovatel si všimne dvojích dveří do jednoho pokoje). H. chtěl v bunkru pracovnu, ale Mates si tam nastěhoval přebalovák, takže smolík. Navíc nesporná výhoda přebalování dítěte v bunkru je, že jeho hysterický křik neuslyší sousedi. Následují fotografie interiéru. Vím, že jsem s těma krabicema na všech fotkách už trapná, mě už taky nebaví, ale ono je moc neni kam schovat a rozmístit 140kg krámů po bytě chvíli trvá. P.S. Najdi Matěje.
A ještě bytové panoráma, ono tam neni nic moc vidět, ale já mám panorámata ráda.
25. května 2017
Vědecký život
Už jsem věnovala dost prostoru nepodstatným hloupostem jako jsou bunkry, krabice a Indové. Je čas konečně se začít věnovat tomu, proč jsme tady- totiž Honzově vědecké kariéře. Za pár týdnů sem umístím galerii článků v impaktovaných časopisech, které zde Honza publikuje. Samozřejmě se nebudu zahazovat IF pod 5.0, protože ty ani nestojí za zmínku.
Že to ale Honza nebude mít jednoduché, je jasné už nyní. Jeho registrace na ústavu byla slavnostně završena 22. května samostatnou návštěvou myšárny. Tedy téměř měsíc po jeho nástupu. Te
Jídlo
Lidi se mě často ptají, co tady jíme a co vařím. Místní jídlo si určitě zaslouží samostatnou rubriku, protože je legendární. Než se ale rozkoukáme, máme to tak, že vařím úplně obyčejné jídlo ze surovin, které mam k dispozici, což znamená kuře a sůl. Už deset dnů. Jo a ještě olej, abych to zas nedramatizovala. Honza radši chodí do kantýny, a dobře dělá.
Teď se ale blýská na lepší časy, protože jednak jsme konečně vybalili pár drobností do kuchyně co jsme si přivezli (například hrnec), a taky už můžeme nakoupit některé další potraviny vhodné k vaření. Například kuře. Ono jiný maso se shání špatmě, je to podpultovka a patřičně naceněná.
Honza si usmyslel, že ku příležitosti svých blížících se kulatých narozenin upeče do práce koláč, protože se to tady tak dělává. No já mu určitě budu držet palce. Zatím se s tím v obchodě popasoval celkem statečně.
Milosrdné anglické nápisy na pečícím prášku, vanilkovém cukru a mouce (druh nevíme, zdá se zcela univerzální) + cukr.
n měsíc trávil veskrze vyplňováním neuvěřitelného množství formulářů a dokumentů, které ale nemohl vyplnit najednou, dávkovali mu je postupně. Na Weizmannu mají všechno na co si vzpomenete. Úplně všechno. I šváby tu mají. Jen ne Pyrat (Animal Tracking System, tedy elektronickou databázi myší). Mají tam místo toho systém ručního psaní na kartičky. Chovatelky nepoužívají angličtinu. Neumí ji.
Honza z těch klikyháků byl tak mimo, že je dokonce vyfotil, to on moc často nedělá. Omluvte zhoršenou kvalitu snímku, musí ještě potrénovat. No, myslím, že ho čeká perný víkend s hebrejštinou- bez slov "zabijte, připusťte, ostříhejte, myš", se asi v tomhle drsnym světě neobejde.
To já místo rajčat v plechovce koupila půl kila rajčatového protlaku, ale tak uznejte, že jsem to dopředu fakt poznat nemohla...
Jako už jste někdy nakupovali oregáno a bazalku 45 minut? Ale jsem na sebe pyšná, s pomocí dvou slovníků jsem to dala...možná. Kmín, nejjednodušší koření, pochopitelně neměli.
Další level bude tržiště.
27.května 2017
Druhý šábes
Máme za sebou druhý šábes. Aby mi Honza udělal radost, vzal nás tentokrát do nákupního centra. Podle množství lidí v obchodech usuzuju, že takto tráví šábes všichni Izraelci. Já tomu docela rozumim- máte volný den a nad vámi visí hrozba uzavření všech obchodů za pár hodin. Víte, že pak už nic neseženete- vodu, jídlo, oblečení. Tak prostě vezmete celou rodinu a běžíte do nákupáku, ať před setměním rychle poberete, co se dá. Jen díky tomu přežijete až do sobotního večera, kdy ta hrůza skončí.
My jsme teda především šli pro čepičku pro Matesa, protože ty co
jsme slavnostně vybalili z krabic, mu už/ještě nejsou. Mám z této akce dva důležité poznatky: je tady H&M (psané latinkou), takže se tady můžu uklidňovat s kreditkou v ruce, až mi bude z tý vší Ásie kolem bídně. No a ceny oblečení jsou v tomto obchodě stejné, příp. jen nepatrně vyšší, než v ČR. Jako správná matka jsem se samozřejmě zaměřovala výhradně na dětské oblečení, ale jsem přesvědčena, že to platí pro všechno. Co z toho plyne? Potvrzení mnohokrát omílané pravdy- v Čechách jsou hadry oproti světu předražené.Kousek od obchodního centra je tržiště, ale to vcelku smrdělo a Honza je na tyto pachy dost citlivý, tak jsme tam nešli. Jako vážně to tam smrdělo, ale hodně lidí tam kupovalo zeleninu, tak se tam asi někdy vydám sama.
No a další činnost kterou jsme se o víkendu zabývali, je...hledání popelnic. Nikde v okolí našeho 18 patrového mrakodrapu totiž žádný nejsou. Hledali jsme je od tý doby, co jsme se přistěhovali, ale ve chvíli, kdy se Mates vykadil (tady je důležité vysvětlit, že on kadí jednou za 5 dnů, takže když k tomu dojde, je to vážně, opravdu, velká hrůza), to přestala být legrace. Takže Honza prostě vyrazil hledat popelnice a bez nich se vracet nesměl.
Intenzivní hledání mu zabralo 30(!) minut. Pomocí google překladače (který nám tím opět
No a pak jsem s Matějem pěkně v klídku začala péct narozeninový dort, načež Honza přišel dřív z práce, když je ten šavuot. Jako ne třeba o 20 nebo o 30 minut dřív, ale o sedm hodin dřív! Takže kvůli nastalé panice ten dort dopadl... no dopadl. A může za to Šavuot!
zachránil život) jsme zjistili, že výstražná cedule visící na výtahu odkazuje na „carton room“.Honza tedy šel s fotkou tohoto nápisu do příslušného patra a chodil tak dlouho sem a tam, dokud nenašel místnost takto označenou. Bylo to poloviční vítězství- jedná se totiž o místnost pro odkládání tříděného odpadu s obrovskou drtičku, do které spadávají smíšené odpadky ze všech pater domu. Naštěstí má Honza výborný orientační smysl (a dobrý čich), takže najít na našem patře místo, odkud se odpadky sesypávají dohromady, už byla otázka několika chvil.
Při hledání popelnic jsme narazili na poštovní schránky a já se jejich prostřednictvím rozhodla takovým netradičním způsobem zjistit, kolik lidí čte tenhle deníček- naše adresa je Aharon Eisenberg 1/20, Rehovot 76100, Israel. Tak ty člověče, cos to dočetl až sem, a chceš udělat dobrý skutek, pošli nám prosím psaní na tuto adresu. Všechno co dojde samozřejmě vynásobím dvěma, aby partneři, co si čtou můj deníček při společných dlouhých zimních večerech, nemuseli chodit na poštu dvakrát. Připomínám deadline- 31.5.2018.
30. května 2017
Oslava narozenin
Na úvod tohohle zápisu musím zmínit, že už je tu zase další svátek- tentokrát Šavuot, což ve zkratce znamená, že Židé dostali Tóru, tak si z ní celou noc četli a pak to ponocování následující den dospávali. To praktikujou až dodnes. V praxi to znamená, že dnes se pracuje jen půl dne, pak se oprašuje ta Tóra, a zítra je volný den.
Celý tenhle svátek měl fatální dopad na oslavu narozenin, kterou jsem připravila Honzovi. Začalo to v obchodech- lidi zase obestřela hrůza z volného dne a jali se vykoupit všechny a všechno. Ještě je dobré vysvětlit, že oni se před každým tím svátkem (mimochodem- každá sobota je svátek) strašně, strašně najedí, k čemuž právě potřebujou vykoupit ty obchody.
Tak zpět k fatální oslavě narozenin- včera jsem si v obchodě vyhlédla věc, která podle mě i google překladače prostě musela být tvaroh....No a dneska byla ta věc vykoupená! Kvůli Šavuotu! Strávila jsem 30minut vytipováváním jiné věci s jinýma klikyhákama a doufala, že se jedná taky o tvaroh. Pak jsem šla pro ovoce, to bylo taky skoro vykoupené. Zde jsem se blýskla svou bravurní hebrejštinou (ovoládám již zcela plynně číslovky do 100), když jsem prodavači nutila místo 18 šakalů 80. Naštěstí byl poctivý, vždyť mně ta cena ani nepřišla divná.
Tak trošku jsme to s Matesem vylepšili dárkama, který jsme propašovali až z Prahy.
P.S. Narozeninové svíčky se prodávají jen v balení po 12, neni to diskriminace starších osob??
P.S.#2 Ta bílá clona kolem dortu a Matěje je test požárního hlásiče, na který jsem zapomněla. Testem neprošel, neměli bychom ho reklamovat?