6. srpna 2017
Moje štěstí a výhoda tohohle deníčku je, že ho občas i někdo přečte (tak těch 42 čtenářů mi tam
nenaskákalo z ničeho, žejo), a když už se nemůže dívat jak to tady vedeme, tak mi třeba pošle návod s polopatickýma informacema pro blbečky, jak že je to s těma příkrmama (díky, Evo). Takže jsem pěkně šupajdila pro tu mrkev, co jsem zapomněla před šabatem koupit, protože by se Matesovi taky mohlo uzavřít tzv. imunologický okno, kdy je podle nejnovějších výzkumů snížené riziko vzniku alergií na potraviny, a co bysme si pak počali? Taky bysme rádi koupili nějaký komerční příkrmy, protože s nima se líp cestuje (nezkazej se), a uděláme to hned jak přijdeme na to, jak se příkrm řekne hebrejsky. Budeme muset zapojit Yael, ona pro nás už 14 dní nic nepřekládala a nezařizovala a má absťák. Tak tahle to dopadlo- Matějíčkovo první dospělácký jídlo. Hrozně mu to chutnalo, ale celou mrkev jsme mu dovolili jen jednu, přeci jen ještě nemá zuby. Zbytek jsme mu upravili do chutné kašoidní konzistence.
No jako nebyl z toho moc nadšen.
Chvíli řešil jestli to obrečí..ale bere to s humorem. I tu hnusnou mrkev.
Další den mu to sice děsně slušelo, ale...jak se jako pozná, že nějaká ta mrkev skončila i v Matějovi a ne jen rozpatlaná všude okolo?
Tak zase zítra. Je to výzva.