Duben 2018

10. dubna 2018

Do ČR a zase zpátky

Někteří to zaznamenali, někteří ne, a těm se omlouváme- nestihli jsme všechno co jsme chtěli- máme za sebou další návštěvu našich rodných hroud.

Sice jsme nestihli všechny navštívit, ale i tak toho máme za sebou za tak krátkou dobu hodně. Já si konečně koupila nový mobil a vyměnila tak svůj prastarý prasklý za nový, krásný, veliký, zlatý, abych ho dneska, přesně po deseti dnech, upustila na zem a rozbila si ho, sakra TO MĚ TAK S*ERE!. Jo, měla sem si koupit ochrannou fólii, já vim, tak mi to už přestaňte připomínat!

Jasně, tak koupě nového neprasklého mobilu není to hlavní. Ještě jsme stihli křtiny Matějovy sestřenky. Farář Barunce vylil na hlavu vodu z Jordánu, kterou nám před obřadem hrdě ukazoval. Moc jsem nechápala, proč na nás vytahuje jednu z těch PETek, o který každej den zakopáváme v supermarketu. Tak jistě, ve mě taky ty hebrejský klikyháky prvních pár dnů vzbuzovaly úžas a posvátnou hrůzu, teď už mě jenom obyčejně štvou. Kdyby to řekl dopředu, mohli sme mu těch flašek pár přivézt do zásoby, ať se má čím ohánět, až mu ta jordánská voda shnije. Barča měla jenom jednoho kmotra, protože její potenciální druhá kmotra neprošla u faráře výběrovým řízením. Neshodli se v oblasti víry, no nebudu to rozpitvávat, ale kdybys, Barčo, někdy měla nějaký trable, třeba s klukama, tak za mnou klidně přijď, ten farář se to nedozví, neboj. Matěj křtiny prospal, což bylo záhodno, protože dvě řvoucí mimina by základama kostelu asi pěkně otřásly. Kromě spaní strávil Matěj svůj pobyt na Valašsku lezením po schodech. Nedělal nic jinýho. Ale aspoň si zaposiloval..a my taky.

V Praze bohužel schody nejsou, tak se musel jen spokojit s úklidem dědových šuplíků. Uklízel fakt dlouho, tak je video skoro nekonečný.

Vesměs všichni se nás ptali, na jak dlouho to tam, jako tady, ještě máme. Nebojte, za chvíli bude koláčový příspěvek, protože budeme mít JEDNOLETÉ výročí, jupí! Ale chtěla bych vás varovat, zcela nešetrně, leč upřímně, protože Honza se o tom bojí mluvit, ale...peče se další koláč... vy, co vás to šokovalo, nelamentujte a přijeďte nám ho pomoct sníst.

14. dubna 2018

Izrael je nejlepší #3

Do Izraele jsou teď hrozně levný letenky. Hrozně levný letenky do Izraele jsou, protože sem teď nikdo nechce. Nikdo sem teď nechce, protože Izrael se chystá na oslavy nejvýznamnějšího výročí- 70 let od svého vzniku! To je sice důvod k radosti, ale jen pro Izraelce. Pro muslimy, kteří mimochodem žijí všude okolo i uvnitř Izraele, je to naopak důvod k zármutku. Proto vyhlásili několik týdnů trvající období hněvu a pálí pneumatiky na hranici s Gazou o sto šest. Izrel přestal do Gazy pneumatiky dodávat, ale muslimové jich ještě pár vyhrabali, tak ztěžknul vzduch. A nikdo sem nechce. Proto jsou levný letenky. Proto přiletěla  Adéla a spol.

Jo a ještě se Trump vložil do války v Sýrii, z čehož se zaradovala česká média, protože konečně můžou psát o něčem jiném než o postupujícím rozkladu mozku našeho prezidenta, ale ráda bych uklidnila všechny rodinné příslušníky, kteří mají o nás a o Adélu a spol. strach- Sýrie není Izrael.

Adéla a spol. jako obvykle zcela spontánně a bez nátlaku natočila video jak se jim v Izraeli líbí. Tak já nevim, asi na tom fakt něco bude..Izrael je prostě nejlepší.

18. dubna 2018

Šťastných sedmdesát!

Celou zemí se tento týden několikrát rozezněly sirény na znamení smutku. Nejdřív při vzpomínce na oběti Holocaustu, kdy se tady na minutu zastavil život. Lidé vystoupili z aut, přestali pracovat, mluvit, rádio a televize vysílat. Je zbytečný se tady lidí okolo ptát, jestli znali nebo měli v rodině někoho, kdo při Holocaustu zemřel. Všichni znali, všichni měli. A ve čtvrtek na ně zavzpomínali.

Další siréna včera večer připomněla 3.134 oběti terorismu a dneska zase 23.646 vojáků padlých v bojích za vznik a obranu tohohle státečku.

Dneska je den smuku, v rádiu hrajou smutný písničky, ale po západu slunce se lidi začnou veselit. Začne nový den a s ním oslavy 70 let od vzniku státu Izrael, díky čemuž můžeme být tady, uprostřed pouště se svýma malýma starostma, radostma, Matesem a mutovanýma myšma, který nejsou nikde v Evropě, jen tady v Ásii jupí! Ohňostroje ve všech městech ohlásí příchod dne, na který jsou tady všichni nejvíc hrdí.

Tak to byly tři sirény v uplynulém týdnu a jak poznamenal kolega svým speciálně izraelsko-černým humorem: "Tak to bysme měli. Další siréna už bude opravdová válka." No dík za upozornění.

Den smutku je pro nás osobně taky proto, že nám odjela další návštěva. Adéla a spol. u nás pobyli dvě noci, sežrali kilo a půl hummusu (víc jsme bohužel neměli, špatně jsem je odhadla), několik bochníků chleba (ano, v Izraeli je chleba. Diví se tady tomu každej, kdo přijede na návštěvu), kilo másla a třičtvrtě kila sýra. Bebu naštěstí uchránil Mates vlastním tělem, protože oni by dali jednu plechovku snad dokonce rychlejš než on. Chtěli se tu zastavit ještě dneska při své cestě zpět, ale napsala sem jim, že hummus v celym Rehovotu došel a Bebu prostě nedáme, takže nemá význam, aby jezdili, tak nedorazej.

Při odpoledním shánění hummusu, abysme měli co jíst, protože zítra je státní svátek a pak šabat, jsem si nemohla nevšimnout jistých známek patriotismu ve městě.

Malý kvíz- kolik je vlajek na obrázcích? Foceno v perimetru 50 metrů kolem našeho baráku:

To modro-bílé šílenství zcela pohltilo i mě, tak jsem taky koupila něco, abychom lépe zapadli. Teda Mates.

 Toho jeho výrazu si nevšímejte, rostou mu teď zuby. Už tři dny. Už tři noci.

Chtěla sem mu nejdřív koupit ozdoby na hlavu, ale bylo mi ho líto...ale asi se pro ně vrátim, protože mě štve. Už tři noci.

Ozdoba na kočárek...hustý no, to sem tam prostě nemohla nechat

No a že sem ten nákup jídla neměla úplně jednoduchej, to dokazuje další fotka ze série "regály v Rehovotu":

Tak, milý Izraeli, přejeme ti k tvým zítřejším sedmdesátým narozeninám spokojený život bez dalších válek, teroristických útoků a ať jsi tady s námi ještě spoustu let. Třeba pár tisíc.

22. dubna 2018

Předletní výlety

Další dva dny jsme vybrali cestu víc v lese, a naštěstí se trochu zatáhlo. V sobotu dokonce sprchlo! Poslední letošní déšť jsme si užili, teď už bude jen peklo, peklo.

Pro zájemce jsou další fotky tady.

Aby nám tu v létě nebylo smutno, přijede zase Matouš. Chce si na vlastní kůži ověřit, že v létě je tu vážně, vážně na chcípnutí, a podat o tom svědectví do Evropy.

25. dubna 2018

DIY

DIY znamená Do It Yourself a ženy na mateřské dovolené tím dávají najevo, že se ze vší té nudy definitvně zbláznily (mateřská JE nuda, jenom taková jiná než když sedíte doma a koukáte do zdi a přemýšlíte co s načatým večerem) a začaly vyrábět různé předměty, které lze bez problémů pořídit už hotové, hezčí, levnější a kvalitnější, než DIY.

Ano, i já se chystám na něco DIY, konkétně na quiet book, což ve volném překladu znamená Kniha, díky které bude aspoň na chvíli ticho. Je to kniha s různými aktivitami pro dítě, které plně zaujato hrami vydrží například čtyři hodiny v letadle sedět na místě, nedemolovat ho, a jen si tiše hrát.

K takovému krajnímu řešení jsem se uchýlila proto, že chci Matěje seznámit i s jinými hrami než jsou ty jeho oblíbené, poněkud hlučné a především prostorově náročné:

Knihu lze samozřejmě v různých verzích pořídit na internetu, ale mě všechny nabídky přišly hrozně drahé. Při jarní návštěvě Prahy jsem proto nakoupila materiál, utratila za něj cca trojnásobnou částku, za kterou lze Quiet book pořídit hotovou na internetu, a na výrobu se intenzivně připravuji psychicky.