Submitováno

28. října 2019

Tak dlouho se to odkládalo, až mi došel všechen humor a nezmůžu se na nic jinýho, než na prosté HURÁ. Článek je venku.

Pro ty, co neví jak to ve vědě chodí a myslí si, že balíme a jedeme domů- teď bude následovat asi tak několik týdnů až měsíců čekání na připomínky reviewrů a potom měsíce až roky přepracovávání článku podle připomínek reviewrů. Tak to chodí, tak to je.

Ale nejdůležitější je, že Honza dokázal vytvořit článek na myších za pouhého 2,5 roku v Izraeli, kde začátky byly tak těžké. Celý život je tu těžký, a já jsem na něj pyšná. Ať to nakonec skončí kdekoliv, nemusí to být zrovna VĚDA. Teď už vážně nezbývá než popřát hodně štěstí.

Sme to včera rovnou zapili s českou buňkou #2. Honza chybí, protože právě mačká tlačítko submit.

A přeci si neodpustím jednu kulturní odpadkovou vsuvku.

Takhle se u nás v baráku třídí odpad:

Další týden už to tam vypadalo takhle, dveře bohužel nešly otevřít, tak naše vytříděné odpadky Honza hodil..někam.

A takhle tato hromádka vypadá na chodníku. Už tři dny. Teda trošku se zmenšuje, protože některý slabší kusy už vítr rozfoukal po městě, tak možná, že za pár týdnů hromádka sama zmizí.  My samozřejmě způsobně počkáme a po dobu samovolného mizení hromádky nebudeme produkovat žádný odpad. Akorát se přes to blbě jezdí s kočárkem.

Jo a o víkendu jedeme s Weizmannem na trip, tentokrát padla volba na Casareu, tak my se tam moc rádi podíváme.

POČTVRTÝ.

Situace je fakt zoufalá.