Jinak právě teď prožíváme brutální teplotní výkyv, který nám dává hořce připomenout, jak chutná léto. Jeden výkyv byl už před třemi dny a byl tak strašný, že jsem byla nucena koupit si poprvé v životě klobouk, a co hůř, dokonce ho i použít. Kalkulovala jsem s tím, že během své polední pouti k chůvě nikoho nepotkám, protože poledne je právě ten čas, kdy každý příčetný člověk nevychází ven, pokud chce zůstat příčetný...a živý. Foto nepřikládám, protože nechci děsit své věrné čtenáře.
Teplotní výkyvy vypadají takhle. Je tu asi tak o 40°C stupňů víc než v Praze, což je moc fajn, všechny ty zimní bundy a čepice se nám dobře povezou na letiště.
Snad to nebude problém, vždyť Matěj strávil v Izraeli více než tři čtvrtiny svého života. Mluví plynně hebrejsky. Aspoň myslím, že je to hebrejština, protože mu obvykle nerozomím, když na mě něco hystericky pořvává.
23. března 2018
Přesně před rokem žádal Mates o víza.
A teď? Aktuálně žádá o jejich prodloužení. Poněkud překvapivě je k tomu najednou zapotřebí originál jeho rodného listu a našeho oddacího listu, oboje přeložené do angličtiny, přičemž tady z toho nemáme nic. Takže Matějův děda si dal v Praze kolečko mezi ověřováním kopií na poště, soudní překladatelkou a Fedexem a společnými silami sem požadované dokumenty dopravili. Tak snad to Matějovi Izraelci prodlouží, mají na to přesně ještě tři dny, protože potom odlítáme a docela by se nám hodily pasy a taky ty víza.
Jaktože o tomhle všem můžu psát? Protože už nám jde internet! Tak schválně- kolik Izraelců je potřeba k opravě modemu v jedné domácnosti? Čtyři. Aby během tří týdnů intenzivních oprav zjistili, že vlastně modem rozbitý není, a internet stačí aktivovat na dálku. Byly to tři týdny vyžadující z naší strany mnoho, mnoho, vážně mnoho trpělivosti a asertivity. Jako všechny situace, když po Izraelcích potřebujete něco zařídit. Jenom doufám, že ty Matesovy víza půjdou snáz než šlo tohle.