4. března 2019
Tak Matějovi už táhne na tři. Za normálních okolností bych řekla neuvěřitelný jak to letí, ale v Zemi zaslíbený se nám to táhne, takže nic takovýho říkat nemusím, to je výhoda.
Lidi co nám vyprávěli příběhy o dětech svých známých známých, který furt nemluvily a ve dvou letech najednou mluvit začaly a dokonce ve větách, ztichli. Ale teď nám zas vypráví plno lidí příběhy o dětech svých známých známých, který furt nemluvily a najednou začaly mluvit ve třech letech a dokonce ve větách.
Ten kdo nás zná, ví, že nejsme moc párty typy, jediná párty která byla fakt dobrá byla ta, jak sem tam dostala dort k osmnáctinám, i když už mi bylo dávno dvacet, před třemi lety. No, nicméně, jednak proto, že dětský párty sou tu strašně populární a jednak taky proto, že nemáme moc příležitostí se socializovat, jsem po dlouhém váhání nakonec Matějovi narozeninovou párty uspořádala. Pozvala sem ale jenom děti ze školky, a avizovala, že to nebudu moc hrotit.
Stejně mi to ale nedalo a o víkendu jsem zabrousila do jednoho z párty obchodů, kterých je tu mraky. Vždycky mě zajímalo, co se tam vlastně prodává.
Bože, odteď chci pořádat párty každý týden! Jako kdo tvrdí že se mu nelíbí tohle, tak kecá.
Strávila sem tam asi hodinu vybíráním dokonalého odstínu kelímků, aby ladily s dokonalým odstínem lžiček. Utratila sem majlant za talířky s motivem lega (jediný nejmíň kýčovitý) a s těžkým srdcem nakonec odložila legové ubrousky, protože sem se naštěstí podívala na cenovku a trošku vystřízlivěla. Asi nemusím podotýkat, že všechno je mega nastřelený.
Tyhle talířky koupím na oslavu Honzovi.
O občerstvení se postaral Honza, který napekl. A oslava se vydařila, děti jako vždy, když tu jsou, vysypaly všechny věci na zem a rozšlapaly všechno jídlo a odešly.
Dej dítěti řízek, smeták a balónek a učiníš ho šťastným.
A málem bych zapomněla, předtím jsme ještě měli rodinnou oslavu jako nácvik, dortů není nikdy dost. Matěj dostal dvě hračky z Vánoc, protože má drsný rodiče. Navíc ta jedna hračka ani nebyla od nás, děkujeme tetě Lence.
A všichni se nás ptají na tu jednu žlutou ponožku na fotce...no, tak to je prostě schválně, schválně se mu jí sundali a zahodili, abyste jí mohli na fotce hledat a mohli nad tím přemýšlet. Takový jsme my.
Ale úplně zkrátka Mates nebyl, dostal vlastně kupu oblečení, který sem mu objednala přes internet z Nextu. Normálně tu takovýhle bláznivý věci nedělám, ale Next mi doporučila naše chůva že je to strašně easy, super věci, levný, rychlý dodání. Objednala sem toho kotel, nechala to poslat Honzovi do práce a skutečně velmi rychle mu přišlo upozornění, že si pro balík má přijít na druhej konec města, protože na Matesovy pyžamka bylo uvaleno clo 90$. Tím se ze super easy super cute oblečků staly super drahý hadry, který nikdo nechce. Nicméně jsme tam teda proto šli, a měli sme štěstí, protože týpek za přepážkou nám omylem naúčtoval částku v NIS, což je 6x míň, tak sme rychle zaplatili a ještě rychlejš zdrhli a teď čekáme, ky nám zavolá celní správa, že jim dlužíme balík.
A pozor, Honzův řidičák update: Po dalších dvou týdnech je vyřízený stále z 80%, což je úspěch, taky to mohlo začít klesat.
Tak abych to nezamluvila. Milý Matýsku, já ti k tvým druhým narozeninám přeju, abys byl pořád tak šikovný a zvídavý klučina jako doteď, abys začal mluvit, a abys příští narozeniny oslavil v Praze i s tatínkem osobně a ne jen přes Skype.