A teď si zazpíváme

26. října 2017

Co mě vedlo k tomu, abych se s Matějem přihlásila na něco, co se jmenuje תנועה מתפתחת? Teď už ani nevim, možná se mi na chvíli trošku zatměl mozek. Možná teda na delší chvíli, protože vnutit platbu za kurz hebrejskýmu záznamníku přes telefon se nedá zvládnout za jedno odpoledne. Ani za dvě. Ale umanula jsem si, že na ten kurz prostě budeme chodit, a dokázala jsem to. Chodíme tam.

Chtěla jsem Matějovi především ukázat, že lze den trávit i jinak, než nekonečným žraním. Že existují i jiné děti než je on, a jiní lidé než jsem já a táta po příchodu z práce. A chtěla jsem potkat i jiné lidi než sebe ráno v zrcadle a Honzu po příchodu z práce.

Tak jako dětí tam bylo dost, Matějovi se tam líbilo, většinu doby prochechtal, to on zas umí. Tolik k pozitivům kurzu.

Na začátku se zpívaly dětské písničky. Izraelští textaři bohužel do dětských písniček zapomněli zahrnout slova chleba, oříšek, cibule, a ani na okurku se nedostalo. Zde moje slovní zásoba končí, takže ano, teda ne, ani sem si neškrtla. Matějovi to nevadilo, nasával hebrejskou slovní zásobu od ostatních zpívajících maminek, tak příště třeba zazpívá on mně.

Pak přišly na řadu nějaké masáže, motivování dětí k pohybu...no náš Matěj sice neleze, ale motivace k pohybu mu myslím vskutku nechybí.

Ale aspoň se mohl inspirovat u jiných dětí, k čemu všemu může svoje nožičky používat. Velitelka kurzu ten den zrovna neměla náladu mluvit anglicky, ale tak občas se nade mnou slitovala nějaká sousedící maminka a přeložila mi, co mám zrovna s Matějem dělat.

Nakonec velitelka přesunula termín příštího kurzu na dřívější hodinu, to mi taky musely přeložit okolní maminky, což si vykládám jako pokus velitelky o zbavení se mě i Matěje.

Tak ještě pětkrát mě to čeká, to je fajn.

Dělám to pro Matěje, dělám to pro Matěje, dělám to pro Matěje, dělám to pro Matěje, dělám to pro Matěje, dělám to pro Matěje, dělám to pro Matěje, dělám to pro Matěje, dělám to pro Matěje, dělám to pro Matěje, dělám to pro Matěje, dělám to pro Matěje, ..... .. ... ......