Nová éra

7. února 2018

Už je to týden, co začala nová éra našich životů.

Matěje hlídá místo nudné matky několik hodin denně zábavná chůva. Je na dobré cestě, aby se z něj stal družný a sociální človíček, protože u chůvy má ještě další dva kamarády, se kterými si velmi rozumí. Pětiměsíční Mexičano/Izraelec Mateo (čili druhý Matěj) a desetiměsíční Afričano/Izraelec Jonatan. Jak jsem psala, začátky byly těžké, ale zdá se, že si to vážně sedá, jak prorokoval Honza.

Klíčem k úspěchu bylo....správně se naučit vařit Bebu, jak jinak.

Chůva dostala instrukce, že v případě potíží (tzn. Matesova křiku) má kontaktovat výhradně Honzu, protože já se při pomyšlení na Matýskův pláč hroutím a zhroucená nemůžu pracovat. Honza navíc výrazně lépe běhá a trasu Weizman-chůva dokáže zdolat za 7 minut, přičemž mně to trvá třikrát déle. A to pracuju o 50 metrů blíž. 

Několik dnů vyzvedával Honza Matěje preventivně předčasně, aby šok z chůvy zmírnil. Když ale včera hlásil, že se Matějovi domů nechtělo, nasadili jsme ostrý režim, a Matěj to zvládnul.

Já jsem několik hodin denně v práci, kde jsem moc spokojená. Jako opravdu. Dny tady už nemají tisíc hodin. Za těch několik dnů v práci jsem pronesla tolik slov, jako za celou dobu v Izraeli (skoro 9 měsíců) ne. Potkávám lidi. Každý den! Ty lidi se zajímají co dělám a jak se mám. Každý den! Několik hodin denně nemusím stavět věže, které mi po pár vteřinách Mates převálcuje. Nemusím poslouchat ty pitomý písničky z pitomýho piána, který Matěj tolik miluje, a nemusím řešit, jestli polámaný mraveneček zase vyskočí z postele, nebo jestli to tentokrát nedá.

Honza je šťastný, protože konečně může zabíjet ty svý myši a nemá při tom blbý svědomí, že já šťastná nejsem.

A jako bonus...nechci to zakřiknout...ale Mates už několik dnů slušně spí, třeba i 6 hodin bez Beby zvládne. Asi trénuje na blížící se návštěvu Matouše a Lenky, nejspíš jim nechce zkazit dovolenou. A povšimněte si, prosím, nového Matějova ultra šik kloboučku (jeho je ten modrý. Ten červený šlohnul kámošovi). Prostě nová éra.