Matěj v kapce mléka

5. června 2017

Nadpis sice vypadá optimisticky, ale dnešek byl pro nás náročný. Matěj má za sebou první návštěvu u doktora. Teda u sestřičky. Teda v Kapce mléka. Izraelský systém zdravotnictví totiž funguje stejně jako americký- běžné kontroly a očkování dětí neprovádí doktor jako u nás, ale sestřička z organizace zvané Kapka mléka. K doktorovi se jde, až když je problém.

Návštěvu u takové jedné sestřičky, která mluví anglicky, Honza zařídil ještě dávno před naším příletem. Jenže když jsme se dnes v daný čas dostavili na inkriminované místo, ukázalo se, že „naše“ kapka byla zrušena. Podle vrstvy loňského listí a pavučin se zdá, že už dost dávno. Akorát nám to nikdo neřek.

My tady nemůžeme jen tak zvednout telefon a zavolat někomu co se stalo, a kam máme jít. My potřebujeme někoho bilinguálního, kdo to za nás vyřídí hebrejsky. Takže Honza musel opět zapojit své kolegy, kteří zjistili, kam nově spadáme, omluvili nás, že jsme nedorazili na objednanou schůzku, a domluvili nám novou. Teď hned máme přijít na druhou stranu města. No to město není moc veliké, takže ta vzdálenost nebyla až tak dramatická, ale 20 minut rychlou chůzí to dalo.

Takhle neslavně jsme začali a ještě neslavněji to pokračovalo, protože naše anglicky mluvící (já to pořád opakuju, protože ta angličtina tady rozhodně není samozřejmost) sestřička Miri na nás rovnou v čekárně vybalila, že doufá, že jsme trpěliví, a ať počítáme se „several hours“ čekáním, protože nás vmáčkla mezi pacienty, ale fakt nestíhá a založit novou kartu není jen tak. Já jsem už dlouho přesvědčená, že podobnost anglického slova pro trpělivost (patient) s českým pacientem prostě nemůže být náhoda, takže na čekání jsem z Čech vážně zvyklá. Ale vysvětlujte to 3 měsíčnímu miminku.

Naštěstí Matěj jako obvykle vytušil, že teď nutně potřebujem jeho spolupráci, a dal si několika hodinovou dřímku. Zakládání naší karty vypadalo v praxi tak, že Miri si nás vždycky zavolala k sobě, chvíli jsme něco společnými silami vyplňovali (nejvíc se řešilo telefonní číslo), a když už křik z čekárny ostatních dětí byl tak silný, že to Miri psychicky nedala, poslala nás pryč a odbavila frontu pacientů. Takhle se to několirát opakovalo.

Navíc jsme jí chudince přinesli celý štos lékařských zpráv (specializovanou firmou přeložených do angličtiny). Její výkřik, že tohle snad není anglicky? mě teda neuklidnil, ale nakonec se s tím nějak popasovala. Podle jejího nevěřícnýho výrazu jsem si jistá, že nikdy neviděla dítě, které prožilo to co náš Matěj. Obzvlášť když se dvakrát zeptala, jestli to apgar skóre vážně bylo 1 ??! S tím se asi potřebovala vyrovnat, protože nás zase poslala na chvíli pryč.

A výsledek? Tři hodiny strávené v Kapce mléka, Matěj přes 6,5 kila (jo já vim, to je ta Beba, když on ji tak miluje), naočkovaná hepatitida (zde není součástí hexa vakcíny), a na zbytek očkování si vzhledem k tomu paklu lékařských zpráv netroufla. Musíme nejdřív za opravdovým izraelským doktorem, který dá k očkování souhlas. Musíme se hlavně k nějakýmu doktorovi rychle vmáčknout, on Matěj už není nejmladší a s očkováním už by měl začít.

No tohle ani tabulka čokolády nezachrání.

Na závěr nesmí chybět fotodokumentace z naší intenzivní zkušenosti s izraelským zdravotnictvím: