18. ledna 2019
Nabízí se otázka, proč jezdíme pořád dokola na ty samý místa?
A) Vlaky o víkendu zase nejezdí, protože se už zase, pořád, celou věčnost, elektifikuje trať do Jeruzaléma, takže jsme uvízlí v Rehovotu.
B) Honzovi rok po vstupu do Izraele přestal platit řidičák a nový už půl roku vyřizuje, takže jsme uvízlí v Rehovotu.
C) Všechna místa do dvou hodin jízdy od Rehovotu, kde jsme beztak uvízlí, už jsme naštívili, protože tu trčíme už sakra dlouho.
D) Weizmann pořádal výlet pro lidi, co jsou uvízlí v Rehovotu, tak jsme vzali za vděk čímkoliv, i když jsme tam byli naposled v říjnu.
Tentokrát je víc odpovědí správně.
Den našeho výletu nezačal právě nejlíp. Konkrétně začal ve tři ráno, když se Matěj vzbudil a nemohl usnout.
Následkem noční šichty se potom v sedm nemohl vzbudit.
Následkem toho nestihl snídani a přebalování probíhalo za pochodu, následkem čehož ve chvíli, kdy nastoupil do autobusu, jsme zjistili, že má pročůrané kalhoty. Následkem toho nebyl ve své kůži, a místo způsobného upoutání do autosedačky se mě křečovitě držel za krk a odmítal se převlíct. No co vám budu povádat, nejradši bych z autubusu utekla zpátky domů a výlet zabalila dřív, než začal.
Překvapivě po blbym ránu už šlo všechno hladce a Matěj se choval vzorně. Dokonce vydržel i skoro tři hodiny v nosičce a spotřeboval pouhopouhou půlku balení piškotů. Honzu všichni obdivovali, protože to dokázal. Donést ho všude. Je dobrej. Sice
nás odtáhl do pouště s drzí nás tu už SKORO DVA ROKY, ale občas je dobrej.
Po vydařeném výletu už se nabízí jen jediná otázka- kolikrát ještě budeme muset objet místa, na kterých už jsme pečení vaření, aby Honza uznal, že náš pobyt zde již není zapotřebí???