Zima, neasi

23. října 2018

Většina lidí už na nás v podstatě zapomněla, ale my tu pořád jsme, haló! my tu pořád trčíme, nezapomínejte na nás! Občas se ozvěte, dejte vědět že se vám po nás stýská, a že se těšíte, až se vrátíme. Ohledně toho návratu, tak ten se dneškem poněkud pozdržel, protože Honzovi v myšárně bez dovolení zabili myši, protože VYPADALY DIVNĚ. Bože, to se může stát fakt jen tady. Tak nevadí, že jo, ty knokouti se za pár měsíců narodí znova, no stress.

Vlastně co se týče mně, já to tu můžu zabalit z fleku, protože já na žadný posraný myši nečekám, a článek už  mám.

Zatímco tady klepeme kosu, přijel nás navštívit Matějův děda. Vlastně už zas pomalu odjíždí. Byli jsme spolu v Jeruzalémě, který jsme prošli křížem krážem, doslova spodem a horem, ale bez Matěje, chodí už obstojně, ale tohle by neušel.

Před dvěma týdny byl v Jeruzalémě pro změnu Honza se svými rodiči, ale nic nevyfotili, nic nekoupili, a nic tam nesnědli, takže tam tak akorát můžou jet znova, protože taková návštěva Jeruzaléma nemá naprosto význam, nicméně Honza tam aspoň vyhlídl hrnčířství s originální arménskou keramikou, poslal nás tam,  a my, my sme koupili nejdražší talíře na světě, no ale nechte tam tohle, že jo.

A z veselého soudku

Navíc se Matějovi konečně narodil taky nějakej kámoš, je to Janek! a uzavřel plodnou řadu mimin roku 2018. Mazal Tov!