9. července 2017
Z ušního extempore jsem vyvázla s oběma ušima, i když na jedno moc neslyším, ale o tom jindy (třeba až/jestli mě tady dokážou vyléčit), venkovní teploty se zřítily na arktických 30°C, takže jsme o šabatu nelenili, teple se oblékli a vydali se na další výlet.
Tentokrát pro nás Honza vybral národní park Askelon, 10km od pásma Gazy,
abychom se trošku otrkali. Národní parky obecně tady má na starosti organizace s dlouhým názvem a kozorohem (nebo kamzíkem, já teď fakt nevim Matouši, to zas bude keců) ve znaku. Ta převzala do správy naleziště ve městě Ashkelon teprve nedávno a dává to tam do pucu. Vykopávky jsou v plném proudu. Historie tohoto přístavního města sahá až do doby cca 2000 př.n.l.
Ashkelon je klasické moderní, nenápadné město. Zbytky starého opevnění lze najít na jeho úplném okraji.
Matěj o tom neví, ale právě projíždí nejstarší obloukovou branou na světě.
Kameny a mozaiky staré 4000 let.
Cesta po útesu s výhledem na městskou pláž. Koupání je aktuálně zakázáno, ale nevíme, jestli kvůli vysokým vlnám, nebo proto, že Hamás neplatí za elektřinu a z provozu mj. vyřadil čističku odpadních vod, takže koupání v okolí pásma Gazy není doporučeno. Možná právě to je důvod, proč mě a mé ucho dnes čeká čtvrtá návštěva doktora.
Studna a hlavice sloupů staré 4000let. Ashkelóňané byli estéti.
Fauna (ještěrka a pták při koupeli)
Zóny tsunami jsme se nezalekli. Moře omývá prastaré vykopávky.
Další staré zbytky opevnění města a sloupů.
Trocha stínu a zeleně uprostřed vší té pouštní krásy. Matěje ta arktická zima zmohla a skoro celou exkurzi prospal.
Vzácnou chvíli Matesáčího bdění jsme ihned patřičně využili.
Na závěr jsme svlažili hrdla chladným mokem. Někoho zmohlo pivěčko poněkud více..
Další položka na našem návštěvnickém listu je NP Apollonia, ale nevím, jestli to zvládneme v létě a nepočkáme radši až se počasí umoudří, ono zkřehlými prsty se špatně mačká spoušť foťáku.