1. července 2019
Do Kapky mlíka sem šla plná odhodlání, že bez mrknutí oka sestře potvrdím, že Mates krásně mluví v souvětích, oni ho za odměnu naposledy naočkují, a my už se v této organizaci nikdy neukážeme.
Zdravotní sestra či co to je zač, se mě ale na nic neptala. Jen postavila před Matěje na stůl talířek a požádala ho, ať jí řekne, co vidí.
Zatmělo se mi před očima. Ne, Mates opravdu nedokáže říct talířek. Ani hrneček a už vůbec ne lžička, které následovali hned po tom pitomym talíři. "Tak, Matýsku, prosimtě řekni NĚCO" tlumočila sem Matějovi sestřin požadavek. Mates zamumlal jedno z těch svých nesmyslných slov, kterým nikdo nerozumí, nejspíš ani on sám. "EeAa je česky talířek?" Zeptala se mě bezelstně sestra. "No, jo....V podstatě.", zamumlala sem teď já. "A co ten hrneček, ten umí pojmenovat?" "Matěji, prosimtě řekni hrneček, pro-sim-tě!", apelovala sem na něj zoufale. Sestra si povšimla mojí vzrůstající nervozity. "Popapa je v češtině jako talířek?!" změřila si mě přísně. "Ehm, jo." "Víte co, tady je panenka. Ať řekne co to je a nakrmí ji." "Nakrmí", polkla sem na prázdno. Kdybych neseděla na židli, už dávno bych šla do mdlob.
Život a transport rovnou na sociálku a obvinění ze zanedbávání péče a lhaní státním úřadům mi zachránilo, že Mates panenku nejenom bravurně nakrmil, ale i napojil a uložil ke spánku, jak po něm sestra chtěla. Nikdy sme si takhle nehráli, my možná tak stavíme mosty a projíždíme s mašinkama tunely, ale o nikoho nepečujeme. Ale on to umí, taky umí poznat barvy a tvary, ale na to se mě nikdo stejnak neptal.
Nicméně sestra si všimla, že sem na pokraji nervového zhroucení a vytáhla na mě kalibr nejtěžší. "A slovesa ve větách používá?" Začala sem se hystericky smát.
"Tak přiďte za 3 měsíce znovu."
"Jo a mimochodem, jeho BMI je 18,8 a má být do 18, tak si ho tu rovnou znovu přeměříme."
Při odchodu Matěj ukázal na obraz na stěně. "Ech ech čiči up". "Co říkal?" Zeptala se mě ještě sestra. " Něco o tom psovi a kočce, co sedí na střeše", hlesla sem zničeně. "Tak za tři měsíce, nashle," vystrčila mě ze dveří.
Informace o netabulkověm BMI byla pro mě hřebíčkem. Úzkostlivě odmítáme všechny bamby (arašídové křupky, který tady cpou dětem od tří měsíců), chipsy a jiné junk food, které nám pořád někdo nabízí na hřišti. Nikdy sme mu nedali jedinou sušenku. A teď se dozvím, že je tlustej?! Okamžitě sem hystericky psala chůvě, že s palačinkama ke svačině je konec, že Matěj je na dietě, a že moje návštěva Tipat Halav byla disaster.
Chůva obratem volala, že všechny návštěvy Tipat Halav sou disaster, že přesně v tabulkách není žádné dítě, a ať si to tak neberu.
Tak za 3 měsíce .. Pošleme fax, že odjíždíme z Izraele a že bohužel naší poslední Kapku nestíháme.