Embedded Files
27.května 2017
Máme za sebou druhý šábes. Aby mi Honza udělal radost, vzal nás tentokrát do nákupního centra. Podle množství lidí v obchodech usuzuju, že takto tráví šábes všichni Izraelci. Já tomu docela rozumim- máte volný den a nad vámi visí hrozba uzavření všech obchodů za pár hodin. Víte, že pak už nic neseženete- vodu, jídlo, oblečení. Tak prostě vezmete celou rodinu a běžíte do nákupáku, ať před setměním rychle poberete, co se dá. Jen díky tomu přežijete až do sobotního večera, kdy ta hrůza skončí.
My jsme teda především šli pro čepičku pro Matesa, protože ty co
jsme slavnostně vybalili z krabic, mu už/ještě nejsou. Mám z této akce dva důležité poznatky: je tady H&M (psané latinkou), takže se tady můžu uklidňovat s kreditkou v ruce, až mi bude z tý vší Ásie kolem bídně. No a ceny oblečení jsou v tomto obchodě stejné, příp. jen nepatrně vyšší, než v ČR. Jako správná matka jsem se samozřejmě zaměřovala výhradně na dětské oblečení, ale jsem přesvědčena, že to platí pro všechno. Co z toho plyne? Potvrzení mnohokrát omílané pravdy- v Čechách jsou hadry oproti světu předražené.Kousek od obchodního centra je tržiště, ale to vcelku smrdělo a Honza je na tyto pachy dost citlivý, tak jsme tam nešli. Jako vážně to tam smrdělo, ale hodně lidí tam kupovalo zeleninu, tak se tam asi někdy vydám sama.
No a další činnost kterou jsme se o víkendu zabývali, je...hledání popelnic. Nikde v okolí našeho 18 patrového mrakodrapu totiž žádný nejsou. Hledali jsme je od tý doby, co jsme se přistěhovali, ale ve chvíli, kdy se Mates vykadil (tady je důležité vysvětlit, že on kadí jednou za 5 dnů, takže když k tomu dojde, je to vážně, opravdu, velká hrůza), to přestala být legrace. Takže Honza prostě vyrazil hledat popelnice a bez nich se vracet nesměl.
Intenzivní hledání mu zabralo 30(!) minut. Pomocí google překladače (který nám tím opět
zachránil život) jsme zjistili, že výstražná cedule visící na výtahu odkazuje na „carton room“.Honza tedy šel s fotkou tohoto nápisu do příslušného patra a chodil tak dlouho sem a tam, dokud nenašel místnost takto označenou. Bylo to poloviční vítězství- jedná se totiž o místnost pro odkládání tříděného odpadu s obrovskou drtičku, do které spadávají smíšené odpadky ze všech pater domu. Naštěstí má Honza výborný orientační smysl (a dobrý čich), takže najít na našem patře místo, odkud se odpadky sesypávají dohromady, už byla otázka několika chvil.
Při hledání popelnic jsme narazili na poštovní schránky a já se jejich prostřednictvím rozhodla takovým netradičním způsobem zjistit, kolik lidí čte tenhle deníček- naše adresa je Aharon Eisenberg 1/20, Rehovot 76100, Israel. Tak ty člověče, cos to dočetl až sem, a chceš udělat dobrý skutek, pošli nám prosím psaní na tuto adresu. Všechno co dojde samozřejmě vynásobím dvěma, aby partneři, co si čtou můj deníček při společných dlouhých zimních večerech, nemuseli chodit na poštu dvakrát. Připomínám deadline- 31.5.2018.
Page updated
Google Sites
Report abuse