ER

4. července 2017

Já jsem se tady svýmu uchu už neměla v plánu dál věnovat, chtěla jsem na všechno s ním spojené nadobro zapomenout, ale Honza říkal, že když už jsem o něm napsala takové litanie, že bych ten příběh měla i dokončit. Zjistila jsem totiž, co znamená ER, to je ten seriál co u nás běžel pod názvem Pohotovost. Tak ER znamená Emergency Room a dozvěděla jsem se to proto, že tady ujížděj na americkým stylu zdravotnictví.

Takže prostě o vlahé, třicetistupňové půlnoci, která byla se zánětem ucha už třetí v řadě, když jsem si šla po osumnáctý do mrazáku vychladit obklad na hlavu, jsem se náhle rozhodla, že zkrátka jedu na pohotovost, a nazdar.

No bylo to takhle, já o tý pohotovosti přemýšlela už dost dlouho, ale Honza mi vysvětlil, že v takových malých městech jako je Rehovot, je pohotovost ve skutečnosti nějakej sklep, ve kterym sedí jediný lékař, na kterýho zrovna vyšla služba, obvykle např. zubař. Honza čerpá své zkušenosti z Valašského Meziříčí, on za to nemůže.

Představa zubaře hrabajícího se mi v uchu vrtačkou v zaplivanym sklepě mě natolik děsila, že pro mě pohotovost zkrátka nepřicházela v úvahu.

Ale ta třetí vlahá noc už byla tak nesnesitelná, že jsem se sebrala, a že se na toho zubaře teda jedu podívat. Tak nebylo to samozřejmě tak jednoduchý, nejdřív jsem se tradičně zdržovala s call centrem naší pojišťovny, kde mě z letargie vytrhla sestra dotazem, jak moc silná vaše bolest je- oznámkujte 1 až 10. Kdyby to bylo míň než 10, tak bych se neobtěžovala to všechno podnikat, to mi věřte.

Zjistili jsme, že pohotovost se nachází v nemocnici na konci města, a mimochodem ta nemocnice je, cituji z jejího webu: "jedna z největších nemocnic pod správou Clalit (to je ta naše pojišťovna, největší v Izraeli a 2. největší na světě), více než jednomu MILIONU pacientů poskytuje péči zhruba 2200 zaměstnanců, přičemž jen pohotovost má 26 oddělení. Tolik k tomu sklepu.

Musela jsem si vzít taxíka, protože autobusy už takhe v noci po městě nejezděj. Taxíka si buď můžete zavolat, když máte číslo, nebo si dojít do takový malý budky na hlavní ulici a domluvit si ho tam. Člověk v budce neuměl anglicky, ale vysílačkou si zavolal posilu, takže pohoda. Pět minut cesta autem do nemocnice: 40 šakalů. K tomu zubařovi, co zrovna chudák vyfasoval službu: V nemocnici byli DVA recepční plus sestra na příjmu, u té bych se zastavila, protože to mimochodem byla... laktační poradkyně. Když jsem jí vysvětlovala, že nechci moc brát prášky na bolest kvůli Matesovi, tak se košatě rozpovídala o laktaci. Byla fakt roztomilá, blahopřála mi ke kojení a že prej kdyby mi doktor nechtěl předepsat žádný léky, tak se nesmím nechat odbýt, protože existují léky, které mohu brát, a nemusím trpět jen proto, že se doktorovi nechce zvednout ten jeho línej zadek a zavolat výrobci léků, aby si ověřil vhodnost preparátu při kojení, vždyť k čemu jinýmu oni taky ty telefony maj, že.  Když na vás tohle chrlí někdo uprostřed noci uprostřed pouště, zatímco vy jste polomrtví bolestí, tak to ve vás zanechá hlubokou stopu, musela jsem se o to poselství tady podělit.

No, a  pak mě poslala na vytoužené ORL do pátého patra tohohle 7 podlažního sklepení. Tak dlouho jsem se tam snažila probojovat, a najednou jsem tam byla, prostě jako v nebi. Doktor byl milej a během zjišťování důvodu proč jsem tady, se mě zeptal, jak si užívám Izrael a co tu dělám. Řekla jsem, že teď právě si ho užívám moc, a že ani nevím co tu dělám, to už jsem si nechala pro sebe.