12. března 2020
No takže podle výsledků ankety mám vyčkávat a eventuelně tu zkejsnout o pár měsíců dýl.
Z toho jsem trošku překvapená, sice vím, že někteří takto hlasovali z legrace, ale taky vím, že někteří to mysleli vážně. Možná byste si vy všichni měli můj deníček přečíst znova od začátku a zamyslet se nad sebou. Asi jste to úplně nepochopili, ale já chci domů. Už tři roky.
Takhle- bylo to hrozně těžký rozhodování, ale nakonec jsem koupila letenku pro sebe a Matěje na příští středu. Aby tu letenku ani ne 24 hodin na to zrušili. Zrušili totiž úplně všechny lety na následující tři týdny. Poslední let odtud do Prahy, a v podstatě asi Evropy vůbec, je v neděli. Těsně předtím, než cena letenek na tenhle poslední let astronomicky vylétla na 700$ (sedminásobek původní ceny), se mi podařilo let přebukovat, takže letíme už v neděli.
Hodně lidí se mě ptá proč. Bezpečný je to všude asi tak stejně, neutíkám odtud proto, abych si zachránila holý život. Ale proto, že můj život tady už je uzavřen a já už jsem někde jinde. A taky si myslím, že cestování bude teď hodně obtížný a nerada bych potom s Matějem několikrát přestupovala jenom proto, abych se dostala do karantény do Prahy.
Je to hrozně nahonem....všechno. Loučení s lidma, který už nikdy neuvidim. A nevím, jestli je to správně, protože Honza tu musí zůstat. Nevíme, kdy zase budeme jako rodina pohromadě, doufám že v dubnu, jak byl původní plán. Že se odtud Honza nějak dostane.
V Čechách dost možná skončímě v karanténě, takže čau v dubnu. V lepších časech.