Embedded Files
12. března 2018
...takhle:
Totiž abyste rozuměli- nabídla jsem mamince Matea (Matesův 6 měsíční spolužák ze školky), že jí ho pohlídám, zatímco ona si dojde k lékaři. Protože vím, jak je blbý, když onemocníte v cizí zemi kde nikoho neznáte, a nemá vám kdo pohlídat mimino, abyste se doplazili aspoň k tomu doktorovi.
Hlídala jsem přesně 67 minut, než si Matea díkybohu vyzvedl jeho tatínek. Bilance je následující: Mateo samotý křičel 46 minut. Mateo dohromady s Matejěm křičeli 17 minut. Matěj samotný křičel 4 minuty. Skóre tedy vyznívá výrazně lépe pro Matěje, ale tu mojí ponožku na záchodovou štětku úplně navlíkat nemusel. Když Mateo konečně odešel a Matěj konečně usnul, nasypala jsem si do krku čistý cukr, protože na tohle by čokoláda byla slabý kalibr.
No nic, přežili jsme to všichni, a mě nezbývá než zopakovat, že nechápu, jak to ta naše chůva dělá..TŘI kluci.
Protože se nám doma rozbil internet, resp. Honza říká, že jsem ho rozbila já, když jsem na vteřinu omylem vypla modem...to je samozřejmě čirý nesmysl, nicméně ten internet nám mají opravovat Izraelci, takže nejde už týden a termín opravy je stále v nedohlednu, tak právě proto jsem do zveřejnění textu o pekle ještě stihla projít dvěma očistcema.
Máme za sebou totiž 10 nocí bez Beby. Čtyři noci bez křiku. Byl to očistec, ale zdá se, že jsme to dokázali. Matěj je čistej. No dobře, ke svačině mu trochu beby dopřáváme, ale je to v mezích slušnosti. Za šakaly uspořené díky bezbebím nocím jsme si pořídili letenky do Čech, tak nás všechny o Velikoocích, nebo spíš o Pesahu, můžete očekávat. Druhej očistec jsem přežila, když jsem k nám domů pozvala skupinu anglo matek na kafe. Ony se ty matky scházejí každý týden, pokaždé u někoho doma, a mě se docela dlouho dařilo se z toho nějak vyvlíkat, ale teď už nešlo jinak, ty významné pohledy se už nedaly ignorovat, tak jsem je tentokrát pozvala k nám. Že jsme celý víkend uklízeli, to je asi jasný. Honza upekl koláč, který celý moje útrpný hostitelstvý pozvedl o několik tříd vejš. Mimochodem se díky Honzovýmu koláči tyto dobré ženy poprvé setkaly s tvarohem, takže se Honza zasloužil také o kulturní osvětu.
Obvykle se scházívají tři, maximálně čtyři matky, kterým zrovna nespí nebo neprudí dítě. Já měla fakt smůlu a dorazilo ŠEST ženských se SEDMI dětma. Dvě z těch dětí jsou holky dvojčata, na který si Matěj dělá zálusk, koupila jsem mu kvůli tomu speciální tričko s nápisem Hello Ladies, ale bohužel si to tričko těsně před příchodem těch slečen poprskal obědem natolik, že nápis by stejně nebyl vidět, takže by převlečen.
Vesměs to byly Američanky, jen se nám sem vloudila jedna Ruska, ta vůbec nevim jak se tu vzala, protože já jí teda nezvala. Ale čemu se divim...prostě Ruska. No od tý její návštěvy jsem rozšířila repertoár písniček, na který jsem si z mládí vzpomněla a zpívám je Matějovi, o Bratříčku zavírej vrátka. Aspoň k něčemu tu její přítomnost byla dobrá.
Matěj se choval krajně nevhodně. Všechny ostatní děti totiž fyzicky napadal. On má docela sílu, nelejeme do něj bebu jen tak nazdařbůh, takže pár dětí i povalil na zem a kdybych nezasáhla, nejspíš by se do nich pustil i pěstma. Nevíme kde jsme udělali ve výchově chybu, vždyť moc jsme toho ohledně výchovy ani zatím nestihli. Snad ho to přejde. Pustil se totiž i do těch holčičích dvojčat, a takhle si teda bebí princeznu, teda nevěstu, nenajde.
Co jsme dělali o víkendu a jaký zázrak se tady stal, se dozvíte až nám opravěj ten internet, kterej jsem já nerozbila.
Page updated
Google Sites
Report abuse