21.března 2019
Je to už náš třetí Purim v Izraeli, tak pochopte, že prostě nešlo dál vzdorovat. I my jsme se jali vyrábět masky na jeden z mnoha purimových večírků, se kterýma se tu teď roztrhl pytel. Na četné dotazy co to ten Purim je, se mi nechce odpovídat, protože se mi to nechce potřetí gůglit, protože sem to už potřetí zapomněla. Jde o nějaký útěk, roli v tom hrál převlek a Hamanovo ucho. Víc si nepamatuju, tak si to vygůglete sami.
Krom toho, že Honza byl donucen se v laborce převlíct za YFP (žlutý fluorescenční protein extrahovaný z medúzy), ty oči sem mu milosrdně začernila, aby ho jednou Mates nepoznal, protože tady přestává všechna sranda, já ho včera večer donutila převléct se za motýla.
Při vymýšlení kostýmu jsem si totiž naštěstí vzpomněla, že před 30 lety jsem šla na karneval za berušku, a že by bylo pěkné tuto tradici dodržet, a kdoví, jestli si Mates někdy bude ochoten beruščí krovky navlíct, tak bude lepší, když se toho chopím já. A motýl je dobrý sparing partner pro berušky, myslím.
Za to, že jsem kostýmy dokázala vyrobit (v podstatě sem ho vyráběla já, Honzův jediný úkol spočival v připevnění křídel a krovek na záda, a v tom totálně selhal) uprostřed pouště, jsem na sebe hrozně hrdá, oni tu například nemají krepák, nebo aspoň nevim jak se řekne hebrejsky. A ten motýlí sosáček? A ty tykadla z pastérek? Geniální. Ge-ni-ál-ní!