21. září 2017
Vítejte v roce 5778.
Konce starého roku jsme si prostě nemohli nevšimnout- Honza byl úplně sám v práci (pracovní 4,5 hodiny se ukázaly býti pobídkou, aby všichni zůstali doma), byl tam jen on a pár myší. Lidi se nahrnuli do obchodů a syslili zásoby na nadcházející prázdniny. Musela jsem používat kočárek jako rozrážedlo davů, abych vůbec ukořistila nějaké jídlo pro Matesa. Poznámka pro čtenáře: ukázalo se, že NĚKDO dosud nepostřehl, jak se naše dítě ve skutečnosti jmenuje, takže... je to Matěj, familiárně přezdívaný Mates, Matesák, Matýsek, pro Izraelce Maty. Ale jinak je to MATĚJ.
Odpoledne přestaly jezdit auta. Ptáci přestali zpívat. Svět se zastavil. Nastal Soudný den. Co se mně týče, mohl by Soudný den nastávat častěji, protože takový klid tu ještě nikdy nebyl. Prý se v těchto dnech dokonce dá uspořádat piknik na dálnici zející prázdnotou, ale to zkoušet asi nebudeme, umím si představit trošku zajímavější místa pro piknikování.
Večer se z okolních domácností začalo ozývat troubení na šofar- roh vybízející k pokání a zúčtování. Matěje jsme slavnostně vyšňořili dle výsledků ankety o nejkrásnější obleček. Resp. vyhrálo tričko s dinosaurem, ale kalhoty jsme zvolili střídmější, dlouhé plátěné. Především proto, že Izraelci milují klimatizaci a ujíždějí na ní 24 hodin denně, i když venku zrovna pofukuje vánek a je příjemná, vlahá noc. Teple jsme se oblíkli i my, a bylo to prozíravé. Pra-Yael, ke které jsme šli na večeři, bydlí asi 100 metrů od nás, v nejluxusnější vilové čvrti, v luxusní vile. Při příchodu jsme překonali i určité překážky jako třeba rozhodnutí, na který zvonek z bohatého výběru zazvonit.
Honza mě naštěstí dopředu upozornil, že na večeři neočekává mnoho jídla, protože vařit pro 20 lidí je přeci jen dost náročné, a že se nejspíš bude jen popíjet víno. Najedli jsme se proto naštěstí doma.
Na večeři se podávala: domácí paštika, jablka v medu (bez nich to na silvestra nejde), rybí směs se zeleninou, 5 druhů salátů (lilkový, těstovinový, rajčatový, řepový, vajíčkový), pečené skopové s pečenými bramborami, karbanátky, čokoládová pěna, ovocný salát, dortík. Jo a to víno.
Rodinné večeře se zúčastnila ještě pra-pra-Yael, sestra pra-Yael, Yael a sestra Yael, a pak manželé a děti všech jmenovaných stupňů Yael. My, Chris a Řekyně. Ind a Číňanka bohužel nedorazili, to je škoda.
Matěj byl velmi společenský jako vždy, on miluje lidi. Dvanáctkrát jsme se dozvěděli, že je to zmenšený Honzův klon a pětkrát jsme rozesmáli toho, kdo se zrovna ptal na Matějův věk. No opravdu si neděláme srandu, je mu jen 6 měsíců, a ne rok. Stejně nám to skoro nikdo nevěřil. Matěj přetáhl svou večerku o dvě hodiny, společenský ruch mu nedal spát. Nakonec vytuh v kočárku na verandě a spal až do příchodu domů, kde jako vždy ucítil Bebu a procitnul s požadavkem na čtvrtou večeři.
Yael má 3 děti, nejmladší je takový čtyřletý andílek s kudrlinkama. Ve chvíli, kdy kolem nás prolétal v Supermaním oblečku a za vteřinu běžel zpět po stole, již zcela nahý, si Yael povzdechla, že taky býval takovým roztomilým a sladkým miminkem jako Matěj. Snažila jsem se opatrně zjistit, kdy asi tak došlo k té změně, a co jí způsobilo...Yaelin manžel se začal hystericky smát a řekl, že uvidíme sami. No jisté příznaky zvýšené aktivity by tu byly, například to Matějovo neustálé běhání, zatím v leže..ale až k tomu přidá 3D rozměr, to bude masakr. A ta jeho neschopnost ve dne usnout. A to jak při krmení neudrží ani 10 vteřin pozornost. No už se těšíme, až kolem nás taky začne lítat jako Superman. SuperMatěj.
Tak to byl náš poslední den roku 5777. A jaký byl ten váš?