19. září 2018
Yom Kippur, den smíření, kdy je zavřeno všechno, VŠECHNO, včetně silnic a dálnic, má zvláštní atmosféru. Nemůžete v podstatě nic, tak děláte věci, který normálně ne. Třeba chodíte prostředkem silnice. Strašně populární je jízda na kole všude, zejména na dálnici. Nezaháleli jsme a vytáhli jediný dopravní prostředek, který tu máme.
A, ano, pozorný čtenář, kterému není zatěžko pustit si video, se kterým se natáčím, youtubuju ho a pak zde sdílím, si jistě povšiml jednoho detailu.
Ano, Mates chodí!!
Ne, nemluví. A neptejte se mě na to pořád.
Protože chůzi piloval skutečně dlouho, než se odhodlal pustit se do světa sám, začal vlastně už před rokem, chodí teď už dost obstojně a vyvíjí i slušnou rychlost, takže trasu od chůvy už stáhnul na 45 minut čistýho času, to je docela slušný výkon. Jsou to asi 2 km.
Když už je Matěj velký kluk (75. percentil výšky a váhy, to je jediná zajímavá věc, co jsme se dozvěděli u doktorky na kontrole), a umí normálně chodit, měl by se naučit i normálně spát. Nikdy to nebylo s tím jeho spaním růžový, ale od naší návštěvy ČR spí vážně příšerně.
Proto čtu teď knihu Jedes kid kann schlaffen lernen (Každé dítě může dobře spát), což je velmi kontroverzní kniha, která budí vášně zejména na maminkovských webech, kam jsem se omylem dostala, když jsem se jí snažila ukrást z internetu. No myslím, že kdyby si jí ty hysterické matky nejdřív opravdu přečetly, zjistily by, že k týrání dětí nedochází, a že autorka má vcelku zdravé názory. Jako například, že dítě má v noci spát. A že rodič je taky jen člověk a má taky v noci spát.
Jestli návody v knize pomohly nebo ne, uvidíme za pár dní, kdyžtak jí nominuju na Pulitzerovu cenu.