3. srpna 2017
Tak jsem s dalším příspěvkem čekala na dnešek, jako na třetího, že sem napíšu, že Matěj má narozeniny a je mu pět měsíců. A pak jsem si dneska ráno vzpomněla, že ten chudáček se vlastně narodil druhýho (2.3., to je fakt blbý datum pro zapamatování), takže ty jakože narozeniny měl včera. Doufám že se mi to nebude stávat opakovaně, zatím z toho naštěstí nemá rozum. Ostatně ani já očividně moc nemám rozum. Ještě že mám od vás tenhle tahák.
Mimochodem dost dobrý s tim proroctvím, že ze všeho vyrostl, klobouk dolů.
Takže: Matějovi je PĚT! Pět měsíců, to jsou krásné kulaté narozeniny! Zasloužil by si dort, a proto jsem začala studovat informace o příkrmech. Je to strašná věda, vážně. Co článek, to rozdílné informace- Začít ve 4, v 5, po 6 měsících? Když drží hlavu? Když se natahuje po jídle dospělých? Mrkev, celer petžel? Mixovat vs. mělnit vidličkou? Vařit nebo pářit? Ohřívat v mikrovlnce nebo vůbec? Dávat zapít vodou? Nebo mlíkem? Na noc nebo v poledne? Bio potraviny?
Jak se řekne bio hebrejsky?
Dala jsem si předsevzetí, že začneme o tomto šábesu, ne z nějakých náboženských důvodů, ale protože bude Honza doma a pomůže mi Matesa přeprat. No a naše příkrmy začaly tím, že jsem zapomněla koupit tu mrkev, takže jsme tím asi i skončili. Asi to teda ještě odložíme, až si někdy vzpomenu že mám Matesovi začít kupovat jeho vlastní jídlo.
Navíc začit s příkrmy je závazek, odteď na výlety budeme muset kromě mně a beby brát ještě kašičky, docela opruz. Ne nadarmo se říká, že se nejlépe cestuje s mini dětma, protože nic nepotřebují. Je to pravda. Bezstarostná jízda skončila. Teda skončí, až si vzpomenu na tu mrkev.
S Bebou zcela nesouvisející, ale přesto zajímavou informaci si přečetl Honza v místním tisku, který pravidelně čte, abychom věděli, jestli máme být nervózní nebo ne, přičemž ty informace mi potom filtruje, já totiž nemusím vědět všechno. A tahle informace teda přes jeho filtr prošla- totiž že letošní červenec byl NEJTEPLEJŠÍ červenec v historii Izraele. Jsem MOC RÁDA že mi bylo umožněno být tomuto rekordu, který vešel do dějin, přítomna osobně!
A na závěr důležitá informace pro Matouše: podívej se co jsem objevila na ulici, hádej co to je:
.
.
.
.
.
Ano, správně, je to Barber shop! Takže tím padla poslední, nebo spíš jediná, překážka, která ti bránila přijet sem na postdoc!! Můžeš se tu klidně nechat naondulovat nebo co to v těchto podnicích obvykle děláváš!
Nemáš zač.