Embedded Files
1. listopadu 2017
Podnikatelský plán
Jen co v minulém pamfletu padla zmínka o tom, že se v zemi zaslíbené hodlám uživit jakožto prodejce pohledů, strhla se lavina dotazů od mých věrných čtenářů, jak ty pohledy budou vypadat, a kde je lze zakoupit. No vážně, lavina. Trošku jsem se dneska v bunkru uhodila do hlavy o pancéřový futra, ale moje vnímání reality to v podstatě neovlivnilo.
Tak zakoupit je bude možno samozřejmě zde v Rehovotu, konkrétně u nás doma. Bude to možné od ledna, protože nejdřív je v Praze musím vytisknout a následně přivézt zpět do Rehovotu. To je přece jasný. Cena za kus bude asi 5 šakalů, to mi přijde jako více než přiměřené, vzhledem k neoddiskutovatelné umělecké kvalitě těchto děl. Kdybych byla správný kapitalista, začala bych na 10 šakalech, aby se mi pokryly náklady nejenom na tisk, ale i na letenky, ony se ty pohledy samy nepřivezou. Ale jsem mílius. Za 10 je budu prodávat Indům a Číňanům.
Vybírat bude možno z několika verzí, ještě jsem se přesně nerozhodla, které vytisknu. Zde jsou 4 malé ukázky toho, co jsem prozatím vytvořila. Na všech je urychlovač, bez toho to tady nejde. Ještě určitě přibude nějaká zimní verze se sněhem, jen co napadne.
A to nejlepší na závěr- není v mých silách poslat pohled všem svým 82 čtenářům, kdo moh tušit, že základna fanoušků tohoto deníčku tak nabobtná. Proto některý z těchto unikátních pohledů rozešlu jako ocenění výhercům na Ledničce a Dveřích slávy. Vy, co jste se na bednu nedostali, nezoufejte, ještě máte bezmála dva měsíce. Zabojujte, šance tu určitě stále je.
Akorát tyto odměny budou znehodnoceny mým písmem a razítky z pošty, mám obavu, že už pak nepůjdou dál nikomu poslat. Ale darovanému koni...
Jo a technická poznámka- pokud jste se do pohledů zamilovali a budete je při vaší naší návštěve chtít skoupit ve velkém a rozeslat všem svým známým a milým, dejte mi vědět dopředu, ať je natisknu do foroty. Přibližně třičtvrtě roku dopředu, to je myslím tak akorát. Nebo si je můžete sami vytisknout a přivézt sem, to je trošku schíza a moc bych na tom nevydělala. Ale jsem mílius.
2.listopadu 2017
Tichý zabiják
Tak tady se můžete podívat, co Honza dělal dneska a včera na příšerně důležité celoústavní akci, na kterou prostě musel jet, protože byla údajně povinná, zatímco já jsem celou noc pročítala na internetu články na téma Úraz hlavy= tichý zabiják. Teď už vim, že když jsem po pádu na pancéřová futra našeho bunkru přežila 24 hodin, už přežiju všechno. Takže, miláčku, snad sis tu důležitou "konferenci" užil♡
P.S. Jo, vim, sem nemožně nešikovná. Tři boule na hlavě naráz, jako opravdu? Jako opravdu.
9. listopadu 2017
Podzimní blues
Ne, nebude to depresivní příspěvek o podzimním splínu způsobeném depresivním podzimním počasím, protože ten splín máte možná tak vy. Konečně nastala ta památná chvíle a VY, ano, VY, co právě teď prožíváte typický český upršený lezavý podzim, nám můžete začít závidět počasí.
Denní maxima 26°C, ráno na mikinku, přes den tak akorát na tričko. Sluníčka habaděj, pršelo naposled jak jsem o tom kdysi psala cca před měsícem, holt zázraky se nedějí opakovaně. Za necelých pět týdnů přiletí Matěj do Čech, o jeho přípravách na let napíšu někdy jindy, protože nemám tušení, jak fretku udržím 4 hodiny v náručí, určitě to vydá na samostatný pamflet. Každopádně už se mu plní diář, je doslova na roztrhání (Matěj, ne diář). Tak jestli se s ním chcete setkat, zarezervujte si s ním schůzku zavčasu. Abych měla o čem psát, zjistili jsme takovou zajímavost. Úplně náhodou jsme ji zjistili. Kdybysme si třeba úplně náhodou chtěli najmout chůvu, nebo třeba uklízečku nebo kuchařku Beby nebo to je jedno, tak kromě hodinové mzdy té paní musíme platit nemalé příspěvky na sociální a zdravotní pojištění, a co víc- po roce vaření Beby u nás by ta nebohá paní získala automaticky nárok na placenou dovolenou a penzijní pojištní, oboje zpětně za ten rok, co u nás makala důchodově nezajištěná. Proto, když tady má někdo hospodyni, má ji přesně 364 dnů. A pak..jí propustí. Zajímavé, že. A velmi praktické.
A ještě bych okomentovala to Honzovo legendární vítězství v pití piva- pořád mu totiž chodí gratulace ke zdařilé reprezentaci České republiky v této nelehké disciplíně. Nadšence bych ráda trochu zchladila dvěma fakty, které asi opomínáte- 1) Honzův soupeř byl IZRAELEC, a ti, jak známo, vypijí přibližně jedno pivo za rok, takže ten chudák, co ho proti Honzovi postavili, nejspíš střízliví do dneška. 2) Všimli jste si vůbec, že to pivo co Honza tak bravurně vyžah, byla trapná třetinka? Ta se v něm vypařila dřív, než stihla stýct do žaludku. Takže zas to s těma ovacema tak nepřehánějte.
Na závěr podzimní Matěj. Ja vim, je roztomilej.
12.listopadu 2017
Konec srandy
Konec srandy, začíná sranda. Matěj se začal plazit.
Nebylo to úplně jednoduché, prožili jsme si svoje.
Ale nakonec to dokázal! Blahopřejeme, Matějíčku!
To se musí patřičně oslavit. Děkujeme Ádě za vyhotovení pozvánky, sama bych to líp nedokázala.
14. listopadu 2017
Multi kulti
Naše prvotní nadšení z Matějova pohybu vpřed zchladila Lenka, která na populární video o plazení zareagovala ostrou kritikou: Zaprvé Matějova technika plazení je špatná. A to jsem doslova obětovala své zdraví- ty modřiny co mám z tý srandy všude možně vidět nechcete- abych mu vštípila, jak na to.
Zadruhé, Matěj už má dávno lézt , takže ještě plno práce před námi. Nic si z toho, Matěji, nedělej, až tohle budeš za 18 let číst, určitě už se budeš plazit i lézt bezchybně.
Abych Matěje trochu rozveselila, naplánovala jsem mu na dnešek piknik v trávě s malým Číňánkem a Japoncem k tomu, a večer pokračování hrátek s malýma Hebrejčátkama. Takový kulturní mišmaš.
A mimochodem, kdyby tady někdo úplně náhodou chtěl chůvu, tak tyto sociálně, zdravotně a penzijně nezajištěné bytosti, které dostávají každých 364 dnů výpověď, zde nekomunikují anglicky. Hovoří špatně hebrejsky. Jo a plynně rusky. Takový kulturní mišmaš.
A zítra, zítra se bude podávat borůvkový koláč, přijďte ochutnat.
15. listopadu 2017
Půl roku
Ano, tak dnes je tomu přesně půl roku, co jsme se s Matějem přestěhovali do Země zaslíbené. Trocha koláče ubyla, ale jde to ztuha, nechcete někdo? Je MOC dobrej.
Abych ilustrovala jaké je tu aktuálně počasí, vyfotila jsem náš balkon s lobelkama a petúniema. Vysadili jsme je před měsícem, kdy si první várka kytek začala myslet že je tu podzim, a omylem odkvetla. Docela nerozvážnost, řekla bych.
Matějův včerejší piknik v trávě. Právě hovoří s Japonečkem. Fotila Číňanka. Malý Ind zrvona odběhl.
A ještě zblízka takovej divnej květ takovýho divnýho stromu..vůbec nevíme co to je. Ale kvete pěkně.
Tak takhle se tady teď máme. Ujde to.
18. listopadu 2017
Jak se pozná
Jak se pozná, že je v Izraeli podzim v plném proudu I
Jak se pozná, že je v Izraeli podzim v plném proudu II
Slunce zapadá dřív. To je vcelku logické.
To znamená, že začíná dřív šabat. To je....taky vcelku logické.
To znamená, že v pátek přestávají dřív jezdit autobusy a vlaky. To je... vcelku na nic.
Jak se pozná, že jsme v Izraeli už moc dlouho?
Přistihla jsem Honzu, jak anglicky psanými dokumenty z práce listuje zprava doleva. Vůbec si to neuvědomil. Chudák. Kdo ví jak dlouho bude trvat, než se z toho dostane a začne zase číst jako normální člověk.
Na závěr jeden Podnět pro nápravu.
Výrobcům kojeneckých lahviček
Vyrábět kojenecké lahvičky o maximálním objemu 250ml je krajně nezodpovědné. Vždyť jak k tomu přijde takové malé miminko, které za celý den sežralo pouhopouhá dvě jablka, jogurt, 150g masa se zeleninou, 180g ovesné kaše s hruškou, prokládaje to čtvrt litrem Beby a kojením? Je pochopitelné, že po takovémto celodenním strádání potřebuje v noci zasytit. Když je k dispozici jen taková neprakticky malá lahvička, nedělají rodiče v noci nic jiného, než že pobíhají po kuchyni a lahvičku opakovaně dolévají. Jedno takové dolití trvá 57 vteřin, co si mezi tím to vyhladovělé mimino má počít?
Zvětšete objem lahviček, řekněme, že jeden až dva litry by mohly postačovat. Ušetříte tak rodičům mnoho energie a miminkům trauma z čekání na nášup.
Kolem všech restaurací, stánků a barů vyrostly zimní zahrádky. Tak jistě, teplotu vzduchu 27°C není radno podceňovat! Tyto skoro mrazíky umí být pěkně zrádné a je dobré být připraven na vše. Až ta slavná zima udeří, bude to rozhodně velkolepé. Ale začínám mít obavu, že ten zimní úder prošvihneme, protože již za 22 dnů odjedeme do Čech. Ne že bych to pořád přepočítávala. 534 hodin.
A apel na výrobce Nutrilonu aka Beby- ty směšně malé odměrky by bylo vhodné zvětšit, představovali bychom si něco takového (viz obr.). Ono napočítat v 1 hodinu v noci 8 odměrek není jednoduché. A ve 4:30 to není jednoduché už vůbec. No a pouze 800 gramové plechovky? Musím k tomu něco dodávat?
18. listopadu 2017
Reklama
Reklama na WIS pro ty, co pořád nevědí, jestli se za náma přestěhovat. Po tomhle budete mít jasno. Letenky na prosinec ještě seženete, ale už jich moc není, tak už neváhejte.
Nemám práva pro vložení videa, tak si musíte kliknout na link.
26. listopadu 2017
DoopravdyMinulý týden asi proběhlo něco jako podzim, poznalo se to podle toho, že Izraeci vytáhli zimní kabáty a kozačky. Dokonce i dva dny pršelo. Nejhustší déšť připadl na den, kdy jsem s Matějem jela na kontrolní fyzioterapii do Bitanu, to už je takový evergreen, že návštěva Bitanu je spojena s nejhorším počasím měsíce.
Při odchodu z domu jsme postupně potkali troje sousedy, z nichž každý nás velmi výmluvně varoval před příšernou zimou venku. Ukazovali na Matěje a drkotali zuby, naznačovali, že bez čepice venku nepřežijeme ani minutu. Trochu mě znejistili, a kdybych chvíli předtím nezkotrolovala předpověď počasí a nevěděla, že venku je 15°C, nejspíš bych ve vší té hrůze dům vůbec neopustila.
O víkendu se vrátilo léto, i vyrazili jsme o šábesovém odpoledni do kampusu. Na delší výlet jsme neměli energii, na detaily se zeptejte Matěje. Protože už možná nebude letos (jako v roce 2017, ne 5779) moc příležitostí pořídit venkovní fotografie bez zkřehlých prstů na spoušti, přikládám pár zelených fotek, ze kterých srší teplo a jiskří dobrá nálada. A grepy a mandarinky.
Už vím, kde se Bitan nachází, takže žádná jímavá story o tom, jak jsem ho celý den hledala a strašně jsem zmokla, se již nekoná. Jenom jsem strašně zmokla.
Na čepici ten den přeci jen došlo, když jsem před pravidelnou večerní návštěvou hebrejského cvičení vyměkla, a Matěje na chvíli přioblíkla- nepůjdeme přeci proti proudu. Ale fakt jen na chvíli.
No takhle, asi si někdo spálil šabatový oběd, což se samozřejmě nesmí, protože pálení obědů je práce. Hasiči nedorazili, protože to je asi taky práce. A na nádvoří jsme byli jen my, a občas někdo vykoukl z balkónu, jestli se jako něco děje nebo ne, a kdy už konečně vypnou ten protivný alarm. Asi jsou tady zvyklí na větší doopravdické vzrůšo.
A ještě jedno doopravdy jsme zažili. Doopravdický požární poplach. Situaci jsme nepodcenili, a domov samozřejmě spořádaně evakuovali. Poplach v 18 patrovém věžáku není žádná legrace- těch lidí co se snaží dostat ven, a pak na nádvoří čeká, až poplach pomine a hasiči požár uhasí....
A teď jak je to doopravdy. S tím podzimem a zimou tady. Sice je v noci venku příjemných 13°C, ale domy nemají topení. Nemají žádný zdroj tepla kromě (zapnuté) trouby. Když je venku 13°C, je v bytě..tak asi 15°C, a to ještě musíme místnosti hodně zadýchávat. A to není příjemné. Takže venku sice čepice nenosíme, ale doma....
29. listopadu 2017
Izrael je nejlepší
Danča se po dovolené v Izraeli do země zaslíbené natolik zamilovala, že si schválně nechala uletět letadlo, jen aby tu mohla zůstat.
Díky veliké pomoci od Aleše na nás sehnala kontakt a navštívila nás. V Rehovotu se ostatně stejně nejspíš usadí, moc jí toto malebné městečko přiroslo k srdci.
Zcela spontánně a bez nátlaku natočila toto video jako poselství pro ostatní čtenáře mého deníčku. Přijeďte taky, už se vám nebude chtít domů.
Omluvte sníženou kvalitu záznamu, vznikal v noci v baru.
Page updated
Google Sites
Report abuse