Uku

6. června 2017

Včera už jsem nezvládla o tom napsat, ale měli jsme taky naší první návštěvu. Překvapivě to nebyla návštva z Čech, ale z Estonska. Je to Uku, vypadá jako Viking, miluje Švejka (??!), nelíbí se mu tady, a zná Matouše. Svět je malý. Obzvlášť svět Aire.

Honza ho pozval na večeři, protože se Uku právě teď rozhoduje, jestli sem přitáhne celou rodinu a nechá se lapit stejně jako my. Honza mu chce ukázat, jak spokojeně si tu žijeme.

Abysme ukázali, jak jsme spokojení, museli jsme koupit talíře a skleničky, aby bylo z čeho jíst a pít. Talíře i skleničky mají v sámošce. Mám ráda sámošky. Nemusím tam s nikym mluvit a nikomu vysvětlovat co chci.

To můj vysněný mop na podlahu neprodávají v sámošce. Nikdy jsem nebyla dobrá v pantomimě. Už jste někdy kupovali mop pomocí pantomimy? Zvládla jsem takto koupit jen půlku mopu, na kýbl jsem už totiž neměla sílu.

Vařit umim jen kuřecí maso s rajčaty a balkánským sýrem, takže kvůli návštěvě jsem musela sehnat balkánský sýr. Taky pantomimou. To byly dvě pantomimy za den. Nesnášim pantomimu, ale mám mop a balkánský sýr.

Chtěla jsem sem dát nějaký citát o nelehkém životě, abych to tady trošku kulturně pozvedla, a narazila jsem na toto: Ze života se nikdo nedostane živý (Jim Morrison)...na tom myslím něco bude :D  A pak ještě: Nemůžeš? Přidej! (Emil Zátopek).