15. dubna 2019
What's up (CO JE)? Je "pozdrav", jestli takto ve slušné společnosti lze tento výštěk vůbec nazývat, kterým mě zdraví kolegové. Upřímně to nesnášim, ale když se na mojí odpověď "nic" tvářili pokaždý překvapeně, po půl roce jsem to nevydržela a jednoho z nich se zeptala, jestli ho vážně teda zajímá, CO JE (novýho)? U mě v životě? Zatvářil se vyděšeně, přísahám že udělal krok vzad, rozhodil před sebe ruce v obranném gestu a vykřikl něco jako "ne, proboha, nezajímá mě, co je u tebe v životě novýho!!!". A stejně mě tak budou zdravit dál, den co den, i když nečekají odpověď.
Ale pro případ, že by aspoň někoho zajímalo, co je v životě novýho, tady to je:
Matěj dostal svoje první kolo! Juhů! Největší radost z něho mám já, protože jsem mu ho koupila z bazaru. Nemá šlapky samozřejmě, je to jen odrážedlo o dvou pneumatikách, aby se učil držet balanc. Přešli jsme na něj z motorky, protože na ní si byl Matěj už moc jistý, přeskakoval v kampusu kočky, sjíždel schody, smykama vybíral zatáčky i rovné úseky.
Problém je, že pro kolo nemá Mates zvuk ani slovo, narozdíl od motorky (jestli vás zajímá, jaký zvuk má pro motorku, nalistujte si v jeho výkladovém slovníku slovo ryba a hlavně se mě neptejte, proč má pro rybu a motorku stejný zvuk, díky), takže teď narážíme na jazykovou bariéru. Snad to nějak překonáme a brzo si vymyslí nějaký výraz i pro kolo. Navrhuju třeba tá, to zatím znamená jen vrata, výtah a pták, já osobně bych potenciál tohoto klenotu jazyka českého využila mnohem víc.
Fenoménem Pesahu se asi budu zabývat ještě v několika pamfletech, protože tenhle život ohrožující svátek nemůžu nechat jen tak bez povšimnutí.
O plnění našeho mrazáku chlebovými zásobami se mi už i zdá. V mrazáku už nemáme nic jinýho než chleba. Dřív nám z WIS chodily varovné emaily s návodem jak přežít raketu z Gazy, teď nám chodí varovné emaily, jal přežít Pesah. K dostání nebudou produkty nějak spojené s kvašením, například sušnky (wtf???) či pochopitelně...alkohol. Amen.
Takže se normálně nedá ani jít do hospody, protože tam nebude co pít.
A skoro bych zapomněla! Izrael se minulý týden MÁLEM stal čtvrtou zemí na světě, která dostala svojí raketku až na Měsíc. Musím říct, že si to zaslouží obdiv. Země, kterou před 70 lety založili v poušti převážně lidé přeživší Holocaust, a která od svého vzniku zažila cca 6 (nevim přesně) válek, dokázala tohle. Málem teda. Raketka se rozbila při přistání a na Měsíc dopadla už jen jako bezvládný šrot. Ale zas kolik zemí má na Měsíci svoje odpadky? Tak příště, my ti věříme, Izraeli!
Ráda bych sem dala spoustu videí kterak Matěj obdivuje svoje nové kolo, ale bohužel mám rozbitý mobil. Zase. Tentokrát za to ale nemůžu já, prostě mu najednou odešla baterka. Takže mi Matějovi prarodiče, kteří sem míří na Pesah, vezou zase novej. Tentokrát jsem si nekoupila model od výrobce, jehož jméno ani neumím vyslovit, ale trochu jsem zainvestovala, takže od něj očekávám, že mu po týdnu používání zase nepraskne displej a nenateče do něj voda, jinak budu fakt naštvaná už.