Květen 2017

1. května 2017

Květnové přípravy

Prostřednictvím trekovacího čísla, které nám Fedex přidělil, můžeme sledovat naše věci a být tak s nimi alespoň v myšlenkách. Zatím se vydaly do Paříže, odtud do Kolína nad Rýnem a pak se vrátily do Paříže.

Poslední zpráva co o nich máme je, že, cituji: "All pieces have not arrived  at clearance port togehter."  Což znamená asi tak to, že část věcí už je asi v TLV a část věcí je...NĚKDE. Zkrátka nejsou pohromadě.

6. května 2017

Tak zatímco Matesovy plenky a hračky lítají po Evropě sem a tam, H. zařizuje bydlení, aby bylo vše připraveno na náš slavnostní přílet. Na jeden rok nám ubytování poskytl Weizmann. Ovšem když mi H. poslal fotky a video z místa a já zjistila jak je okolí domu neutěšené, odmítla jsem samozřejmě v takovém nepěkném prostředí bydlet! 

Takže chudákovi H. nezbylo nic jiného, než sehnat nový a krásnější byt.

Další nepodstatné výhody nového bydlení jsou, že je tu výtah a pračka. Pro život s dítětem malá bezvýznamná plus.

Poznatky o Izraelcích

Pár poznatků, které jsem o Izraelcích získala, aniž bych opustila Prahu (jsou to tedy spíše H. poznatky):

--- následuje politicky nekorektní odstavec ---- 

Když potřebujete něco řešit s úřady, nebo si třeba jenom dojít na nákup, vážně moc vám pomůže, když jste bílí. Oni jsou totiž tak trochu rasisti.

Jako ruku na srdce, kdo ve skutečnosti není*...oni to ale otevřeně přiznávají. Ono jim taky nic moc nezbývá, než být podezíravý ke všemu, co vypadá jenom trošku muslimsky.

--- konec politicky nekorektního odstavce ---

Když potřebujete něco řešit s úřady, obrňte se trpělivostí a smiřte se s tím, že jedna návštěva úřadu nebude nikdy stačit. Začalo to už na ambasádě v Praze. Nikdy nám nikdo dopředu neřekl, jaké konkrétní dokumenty budeme potřebovat k tomu, abychom dostali víza. Oni vás prostě potřebujou nejdřív vidět, a až pak z nich vypadne, že potřebujete ještě např. potvrzení o zdravotním pojištění. Nebo třeba potvrzení o zaměstnání pro zřízení bankovního účtu.

Izraelci NEMAJÍ DOVOLENOU! Teda oficiálně mají- 14 dnů. ALE 10 dnů si musí vybrat během Pesahu a Yom Kipuru (ještě přesně nevím co to je, ale zjistím to). 2 dny si musí vybrat během dalšího libovolného svátku (obvykle to padne na Chanuku- izraelské Vánoce). A to nám zbývají...tadáá.. 2 (slovy dva) dny dovolené, se kterými si můžou dělat co chtěj. Třeba jet na dovolenou.

Nejdůležitější zjištění: v Izaeli existuje pivotéka! Jedna je v TLV a jedna v Jeruzalémě. Konkrétní adresu dodám, až ji H navštíví, což bude jistě velmi brzy. Možná tam právě teď je.

Izraelci jsou velmi pohostinní. Chudák H. tráví veškerý svůj volný čas na večeřích, šábesových obědech a kolaudacích svých kolegů a šéfů. Zde do něj cpou různé lokální pochutiny a on to všechno musí chudák sníst. Nemá to jednoduché.

*Já třeba od prosince roku 2012 bezpečně vím, že všichni Indové jsou líní, arogantní a neschopní sobci. Promiňte Vijayové, ale je to tak.

8. května 2017

Soutěž č.1

A je to tady! Vyhlašuju první soutěž pro čtenáře mého ubohého deníčku!

Vypadá to, že budeme muset Matesovi koupit novou postýlku. A kvízová otázka zní: Kolik šakalů stojí tento artikl v izraelské Ikee?

Odpověď společně s údajem kolik hodin vám zabralo hledání odpovědi, zasílejte na můj email. Odměnou vám bude můj neskonalý vděk. Já to tedy vzdala po hodině a půl.

--------------------------------------

Edit: Uzavírám soutěž. Výhercem je samozřejmě H., jelikož našel správnou odpověď za 4 minuty, 32 sekund. Na druhém místě se umístila věrná čtenářka mého deníčku Jana, která ale trochu švindlovala a zapojila manžela. Odpověď hledali 3 dny. Odměna spočívající v mém neskonalém vděku se jim nezdála dostatečná, proto připojuji ještě srdečné pozvání do Izraele.

9. května 2017

Loučení

Loučení je smutná věc, proto svůj tradičně vtipný příspěvek omezím na prosté AHOJ:

Ahoj rodino, ahoj kamarádi, ahoj latinko, ahoj stromy, ahoj mírný podnebný páse, ahoj vepřo knedlo zelo, ahoj pohádková země, kde se prezidenti uplácejí koblihama (my přijdeme k volbám, my jo!).

Těšíme se na vás!

10. května 2017

Krabice ve fnále

Dnes naše věci slaví výročí- je to přesně 14 dnů, co opustily domov. Bohužel slaví výročí bez nás, stále je totiž zadržují celníci a aktuálně chtějí výkupné 10.000kč.

Váháme. Co když zaplatíme, a své věci přesto již nikdy nespatříme?

Neměli bychom zalarmovat policii? Nebo radši rovnou Mosad? Neměli bychom se prostě smířit s tím, že je už zkrátka nikdy neuvidíme?

Začínám litovat, že jsem do inkriminovaných  krabic nezabalila i svůj starý foťák, měla bych konečně důvod pořídit si nový. Tak holt při stěhování zpět.

 Jen chudák Matěj ještě stále věří, že po příletu do Izraele tam na něj už budou čekat vybalené hračky a oblíbené oblečky.

Ještě jsem neměla to srdce vysvětlit mu, že si nejspíš bude muset vystačit s provizorním ranečkem, který mu zabalím s sebou do letadla.

12. května 2017

TADÁÁÁÁÁÁÁÁÁ! Naše krabice včera dorazily.

Najdi 9 rozdílů. Nebo třeba 38 rozdílů.

To si jako nemohli odpustit aspoň tu provokativní pásku plnou klikyháků a použit průhlednou, jako každej normální člověk, kterej někomu prohrabuje osobní věci??!

A nemohl by Fedex zaměstnat kurýry, kteří umí anglicky něco víc než slovo "now"? Vykřikovat do telefonu "Fedex now" je sice výmluvné sdělení, ale pro nějakou upřesňující konverzaci obtížně použitelné.

16. května 2017

My jdeme do finále

Tak konečně se stalo to, co nás stálo tolik příprav a organizace- octli jsme se s Matějem v Izraeli. To octnutí teda trvalo skoro 12 hodin a moje jediný štěstí je, že je Matěj tak hodné miminko.

Koupili jsme mu letenku do 1. třídy, aby si mohl lehnout do kolébky, kterou ElAl aerolinky poskytují. Naše potenciální nasledovníky bych chtěla varovat, že i náš Matěj, který není žádný dlouhán, se tam vešel jen tak tak. Navíc kolíbka nemá žádné popruhy pro připoutání miminka, takže zatímco výstražne blikala upozornění pro připoutání všech pasažérů, Matěj jediný byl vydán napospas turbulencím. Radši jsem ho skoro celou dobu stejně držela v náručí, takže příště 1. třída netřeba.

H. vypadal, že nás po těch skoro třech týdnech odloučení rád vidí..možná taky proto, že se ukázalo, že potřebuje mou přítomnost v bance pro zřízení společného účtu. Bez účtu mu nedokončí již 18 dnů trvající registraci v zaměstnání. Bez registrace v zaměstnámí nemůže začít pracovat. Bez práce nejsou koláče.   Za těch pár hodin tady jsem zjistila dvě věci- Za sousedy máme Indy a Číňany. ANO, já VÍM že je to trest za to, co sem o nich psala dříve. Ale nic neodvolám. Stejně se budem stěhovat. Náš soukromý bunkr pod schodama by se podle mě sice dal dobře použít jako kočárkárna, ale to se prý nesmí. No a místo normální matrace používají Izraelci cosi jako vodní postel. Když se téměř 100 kilový člověk (H.) vedle mě hýbe (dýchá), mám mořskou nemoc. Takže výzva pro další dny: najít v izraelském eshopu tvrdou matraci s donáškou do domu.

Tímto příspěvkem uzavírám kapitolu Stěhování. Sice nás ještě za týden čeká stěhování do super bytu s pračkou a výtahem, ale to už je jen trapný přesun o pár bloků dál. Samozřejmě bez auta.

Jestli v Izraeli bude tolik srandy jako při stěhování do něj, určitě vznikne další deníčková kapitola o životě zde.