Embedded Files
1. února 2018
Začátky jsou těžký
Všechny zápisky tady nemůžou být veselý a vtipný, takže..
Tak jsem si dneska říkala, jestli jsme se náhodou neměli líp, když jediný můj kontakt s okolním světem spočíval ve vybrání poštovní schránky a přečtení pohledů. Týdny. Měsíce. Jo, jasně, existuje skype, ale chci politovat.
Řikala jsem si to dneska, o mém prvním pracovním dopoledni, když mi na messengeru přistála v pořadí už třetí zpráva od Matesovy chůvy referující o jeho křiku. Ten křik dogradoval v hodinu trvající hysterický záchvat.
Takže jsem nechala experiment experimentem, jako fakt doufám, že mi první den nedali nic důležitýho, a běžela zachránit Matěje. Nebo spíš chůvu, to záleží na úhlu pohledu.
Jediný pozitivum je asi tak to, že aspoň těm chůvím zprávám rozumím, ona totiž mluví anglicky. Ta předtím, Ukrajinka, co se na nás vybodla týden před mým nástupem do práce, by na mě valila hebrejsko-rusky, a to už by bylo fakt silný kafe.
Tak to byl můj první den v práci. Teda první dvě hodiny v práci. Separační úzkost se tomu říká. Tak já fakt nevim, jestli nám nebylo líp. Až tohle budeš za 17 let a 1 měsíc číst, Matěji, odpusť mi to.
P.S. O Matějovo psychické zdraví nemějte obavy, 10 minut po mém zásahu už vypadal takhle. Trvalou psychickou újmu mám já a chůva. Honza je v klidu, prej si to sedne. Jo a když už je o tom řeč, Matěj si dneska poprvé stoupnul. ještě pořádně nesedí, ale co se dá dělat.
7. února 2018
Nová éra
Už je to týden, co začala nová éra našich životů.
Matěje hlídá místo nudné matky několik hodin denně zábavná chůva. Je na dobré cestě, aby se z něj stal družný a sociální človíček, protože u chůvy má ještě další dva kamarády, se kterými si velmi rozumí. Pětiměsíční Mexičano/Izraelec Mateo (čili druhý Matěj) a desetiměsíční Afričano/Izraelec Jonatan. Jak jsem psala, začátky byly těžké, ale zdá se, že si to vážně sedá, jak prorokoval Honza.
Klíčem k úspěchu bylo....správně se naučit vařit Bebu, jak jinak.
Chůva dostala instrukce, že v případě potíží (tzn. Matesova křiku) má kontaktovat výhradně Honzu, protože já se při pomyšlení na Matýskův pláč hroutím a zhroucená nemůžu pracovat. Honza navíc výrazně lépe běhá a trasu Weizman-chůva dokáže zdolat za 7 minut, přičemž mně to trvá třikrát déle. A to pracuju o 50 metrů blíž.
Několik dnů vyzvedával Honza Matěje preventivně předčasně, aby šok z chůvy zmírnil. Když ale včera hlásil, že se Matějovi domů nechtělo, nasadili jsme ostrý režim, a Matěj to zvládnul.
Já jsem několik hodin denně v práci, kde jsem moc spokojená. Jako opravdu. Dny tady už nemají tisíc hodin. Za těch několik dnů v práci jsem pronesla tolik slov, jako za celou dobu v Izraeli (skoro 9 měsíců) ne. Potkávám lidi. Každý den! Ty lidi se zajímají co dělám a jak se mám. Každý den! Několik hodin denně nemusím stavět věže, které mi po pár vteřinách Mates převálcuje. Nemusím poslouchat ty pitomý písničky z pitomýho piána, který Matěj tolik miluje, a nemusím řešit, jestli polámaný mraveneček zase vyskočí z postele, nebo jestli to tentokrát nedá.
Honza je šťastný, protože konečně může zabíjet ty svý myši a nemá při tom blbý svědomí, že já šťastná nejsem.
A jako bonus...nechci to zakřiknout...ale Mates už několik dnů slušně spí, třeba i 6 hodin bez Beby zvládne. Asi trénuje na blížící se návštěvu Matouše a Lenky, nejspíš jim nechce zkazit dovolenou. A povšimněte si, prosím, nového Matějova ultra šik kloboučku (jeho je ten modrý. Ten červený šlohnul kámošovi). Prostě nová éra.
13. února 2018
Am am
Počasí dneska aspirovalo na titul Největší chcanec roku, a to nemohlo znamenat nic jiného, než že nás s Matesem čekala návštěva doktora. Ten největší chcanec trval 22 minut, což je na minutu přesně doba, za kterou dojdu i s kočárkem na středisko. Déšť urputně bubnoval na pláštěnku kočárku zvenku. Mates urputně bubnoval na pláštěnku kočárku zevnitř. Mně na pláštěnku nebubnovalo nic, protože žádnou nevlastním.
Návštěva doktora byla nevyhnutelná, protože Matějovi už je skoro rok, tak prostě nutně musel na jednoletou prohlídku.
Abych měla konečně o čem napsat pamflet, tak doktorka neuměla ani jedno slovo anglicky. Díky za to, už jsem se bála, že pamfletárium budu muset zrušit. Jediný, co jsem z doktorčina zoufalého hebrejského monologu pochopila bylo, že "am" je hebrejsky "ham", ale už sem nepochopila, jestli doktorku zajímá, zda Matěj říká ham, nebo dělá ham. Všechno jsem odkývala. Mates totiž ještě neumí ani jedno, a já paní doktorku nechtěla rozrušovat ještě víc, než ji rozrušila samotná naše návštěva.
Pak jsem doktorku ubezpečila, že klidně může mluvit rusky, prototože já jí tak jako tak nerozumím, a ruština je očividně její rodná řeč, tak ať má aspoň trochu radost. Zaradovala se. Přišly jsme společnými silami na to, že slovo fyzioterapeut je mezinárodní alespoň do té míry, že mu rozumí Češka i Ruska. Chtěla nás na fyzioterpaii poslat, protože Matěj ještě nestojí. Naštěstí už na fyzioterapii chodíme, což jsem jí pantomimicky vysvětlila, tak se znovu zaradovala. Pak následoval další monolog, tentokrát teda ruský, který jsem jí odkývala s připitomnělým úsměvem, protože mi to vzhledem k její intonaci přišlo vhodné. Zaradovala se. Pak se rozhostilo rozpačité ticho. "Bye?" navrhla jsem. "Bye!" vykřikla radostně. A tak jsme šli. Tak to byla Matějova jednoletá prohlídka.
A vy co jste znervózněli, protože z textu plyne, že náš zanedbaný chlapeček je v podstatě bez lékařského dozoru, nepanikařte. V Praze chodíme k pediatričce, která umí dokonce česky.
A protože sever země je na pokraji války a rapidně se zhoršilo počasí, zítra dorazí na návštěvu Lenka. Matouš už tu je, ale to je jiný příběh.
16. února 2018
Plníme plány
Nudný tok našich izraelsko-českých životů rozvířila návštěva Matouše a Lenky. Tito dva zapálení čtenáři mého deníčku si sbalili svoje učebnice němčiny a fotku Jakuba a přijeli se na vlastní oči přesvědčit, že moje vyprávění o Zemi zaslíbené je pravda pravdoucí.
Matouš, mimochodem nejoblíbenější Matějův strejda (viz foto), no bodejď by ne, vždyť to měl být málem jeho jmenovec, a narodit se ve stejný den, ale to by se vesmír nejdřív zastavil a pak explodoval, tak jsme to zařídili jinak, no tak Matouš si ještě před dovolenou snů střihnul konferenci na WIS. Zprostředkovávám jeho první dojmy: "Je to tady docela Asie. A šabatový výtah vážně existuje!". Ano, je. Ano, existuje. Říkala jsem vám to.
Nejzáslužnější Matoušův počin spočíval v tom, že mi konečně dovezl vytištěné pohledy, a já tak mohla začít plnit svůj podnikatelský plán. Nikdo to nečekal, ale vážně už jsem prodala TŘI kusy pohledů. A to dokonce člověku, kterého neznáme. Čistý zisk 19,5 šakalu (cenu Matoušovy letenky do toho teda nezapočítávám, to bych skončila v mínusu), to dělá na šakal přesně 1/3 plechovky Beby. To znamená, že jsem zajistila Matějovi Bebu na DVA dny. Mám ale obavu, že za dva dny Matěj přijde s tím, že chce další Bebu, a asi mu nevysvětlím, že pohledy nejdou na odbyt tak jak jsem doufala, takže asi Honza bude muset dál chodit do práce. Kdyby vás zajímalo, co se děje s penězmi, které dostanu v práci já, tak ty si bere rovnou chůva.
No a ještě jedna zásadní novinka zasáhla, nebo spíš zasáhne, do našich životů. Koupili jsme nosičku na děti. Konkrétně nosičku na Matěje. To je tentokrát Honzův záslužný počin, protože ji sehnal přes inzerát, který vypadal takto.
A to je ještě slabý odvar, protože nejhustší je hebrejská CAPTCHA.
Honza se ale nenechal odradit, překonal všechny hebrejské překážky, pro nosičku dojel do Jaffy, a my můžeme příští týden vyrazit na náš první opravdový výlet!
22.února 2018
Izrael je nejlepší #2
Matouš s Lenkou už dávno doma vstřebávají zážitky z nejlepší dovolené ve svých životech, a vymýšlejí při jaké nejbližší příležitosti se sem vrátí (Matouši musíš doklepat to PhD), a já se teprve teď dostala ke zveřejnění jejich autentických pocitů, které mi zcela spontánně doslova vykřičeli na kameru.
Ne že bych jako každá správná matka neměla dost času a celý den se nenudila. Ostatně na přiložené fotografii je momentka ilustrující, jak těžkou práci má naše chůva. Její život bych chtěla mít. Když ale Mates zrovna zcela vyjímečně nespí a zmerčí, že jsem se dotkla počítače, běží prozkoumat co se děje, a já nevím, kolik pádů ze stolu můj počítač ještě vydrží, myslím že ty tři co už má za sebou jsou na hranici přežití. Takže tolik k tomu, proč už moc nepíšu pamflety. Navíc si teď nemám moc na co stěžovat, to je smůla.Tak ty videa konečně. Manželé Vobořilovi byli plni emocí, tak jsou videa hned dvě.
24. února 2018
Poprvé na tripu
Jak jsem se již zmiňovala dříve, nejepší luštitel hebrejských inzerátů (Honza) dokázal koupit nosičku na Matěje, a my se tak mohli poprvé v Matějově životě pohybovat bez kočárku a jít na výlet. Vyrazili jsme na akci organizovanou Weizmannem pro cizince. Protože teď je zelená sezóna a všechno tu kvete, tématem výletu byly kytky.
To, že byl výlet organizovaný, s sebou neslo řadu výhod. Vypíchnu ty nejdůležitější. Zaprvé jsme si nemuseli půjčovat auto. Zadruhé Honza nemusel řídit auto. Ten, kdo tu už někdy řídil, chápe důležitost právě této výhody. Zatřetí jsme poznali řadu nových lidí, z nichž jen někteří byli Indové. A začtvrté nás doprovázela ozbrojená ochranka s kvérem, což bylo milé. Ochranku jsem nefotila, protože chodí moc pomalu a mně se na ně nechtělo čekat.
Náseduje bohatá obrazová dokumentace kytek a krajiny parku Canada, kam se určitě ještě vrátíme sami na delší dobu, abysme tentokrát třeba ušli víc než dva kilometry.
Pro oživení Matějovy fotky z autobusu:
A Matěj v kytkách na Tel Azekah.
Shrnutí: Matěj si výlet veskrze užíval, v nosičce se mu líbilo. Na každém zastavení se dvakrát až třikrát vykakal, s čímž jsme trochu nepočítali. Ke konci dne už jsme z důvodu nedostatku čistých plen byli nuceni předstírat, že nic nevidíme a..necítíme.
Další výlety budou následovat. Dokud nezačne léto.
28. února 2018
Nejveselejší Purim
Purim je nejveselejší židovský svátek připomínající vysvobození perských Židů z intrik vezíra Hamana, který je chtěl 355 př.n.l. vyhubit, což se mu očividně nepovedlo, protože za záchranu židovského lidu se přemluvla Ester, toho času královna. Dokonce dokázala zařídit, že král nechal Hamana pověsit na kůl, a navíc se dodnes za trest jedí jeho uši, což je docela dobrý sladký pečivo.
Z nějakého důvodu, který mi unikl, se Purim slaví mnoha a mnoha akcemi pro děti v kostýmech. Už měsíc v obchodech nepořídíte nic jinýho, než karnevalový kostýmy různých kvalit. Děti mohou jít například za houbunebocotoprobohaje, a toho jednorožce sem potkala 3D, jak nastupuje do auta. Chudák.
Přestože mi bylo vysvětleno, že Purim je svátek hlavně pro děti, Honzovy kolegyně se tímto zpátečnickým názorem nenechaly odradit a kostýmy připravily pro celou laborku. Můžete hádat co bylo téma a za co šel Honza.
A nebojte, nezapomněla jsem, že Matěj má za dva dny narozeniny (tentokrát doopravdové), dokonce se mu snažíme i sehnat nějaký dárek, ale když ony sou teď všude jen ty kostýmy. Hodně lidí nám slibovalo, že v jednom roce se trošku sklidní situace kolem jeho nočního pití Beby. Tak jestli doteď Matěj jedl hodně, tak teď, teď žere jak zjednanej, je to fakt strašný. Musím koupit vetší hrnce, nestíham vařit. Jak si takovej malej chlapeček může dát hodinu po večeři (plná mísa kaše s ovocem) ještě 600mililtrů Beby? A pak každý tři hodiny bebí nášup, pokaždý čtvrt litru? A hodinu po obědě- mísa těstovin s masem a zeleninou- další půl litr Beby?? Proč, Matěji, proč???
Máš dva dny na zjednání nápravy. Všichni to slibovali.
Page updated
Google Sites
Report abuse