8. října 2019
Ne, nebude to o tom, jak jsem se smířila s tím, že článek ještě není poslaný. Den Smíření je Yom Kippur.
Yom Kippur je hned po Pesahu (ten svátek bez chleba) nejspeciálnějším svátkem v Izraeli, tak o něm musím napsat už potřetí.
Když se kolegové bavili v práci o tom, kdo ho bude "slavit", a kdo ne, používali slovo "fast" což sem jako nejpovolanější lingvista široko daleko přiřadila ke slovu "festival" a představovala si divokou párty. Jenom mě zajímalo, kde jako budou pařit, když je VŠECHNO zavřený. Zavřený je i vzdušný prostor nad Izraelem, ale to je zase z jiného soudku.
Tak kdyby vás napadlo podívat se do slovníku, což já jsem konečně po třech letech taky udělala, protože přání "easy fasting" mi už vážně přišlo podezřelý, zjistili byste, že fast znamená půst. Takže oni nepijou ani vodu. Budiž toto moje největší prozření.
Nicméně by to vysvětlovalo, i proč jsem včera zase nemohla sehnat v obchodě žádný jídlo, přestože den před svátky bývá jistota, že se něco koupit výjimečně podaří. Oni jídlo nepotřebujou, že jo, tak proč by ho měli v obchodech.
S tímhle vysvětlením, který je asi pravda, přišla Jarka. Jarka je vůbec neobyčejně bystrá, co se poznatků o životě tady týče, přestože přijela teprve před dvěma měsíci.
Například má teorii, že maso tady neobvykle často smrdí proto, že jsou kuřata krmena smradlavým jídlem. Jako už jenom kvůli týhle teorii o smradlavym zrní jsem tenhle pamflet prostě musela napsat, i když se teď pamfletama snažím neplýtvat, protože čím víc pamfletů, tím víc práce s jejich přepisováním do knihy.
Když už jsem u tý knihy, tak já minule myslela jako vtip, že jí budu zájemcům distribuovat za 4,5k, ale hodně lidí ten můj vtip nepochopilo, to se mi ostatně stává dost často, a o tu knihu se přihlásilo. Tak jsem dala hlavy dohromady s různýma it odborníkama a nakonec se nám podařilo vymyslet v způsob, jak tu knihu v malonákladu vyrobit za cca 1/10 ceny.
Ještě k tomu Yom Kippuru- zase musím připomenout, že celou noc běhají lidi po městě v bílým oblečení a po silnicích nejezdí auta, takže po nich jezdí cyklisti, a to je tady úplně nejvíc divný. Pár hodin před svátkem se najednou všude začaly objevovat kola, a já myslím, že všichni ti lidi je mají opravdu jen a jen kvůli tomu jednomu dni. Protože Izraelec na kole, to je v podstatě oxymorón.
A druhá událost neméně důležitá: zbavili jsme Matesa Beby!!! Konečně!! Sice už jí pil tak zředěnou, že obsahovala víc vody než Beby, ale pořád byl zvyklej na tu hroznou flašku, a on ty svý zvyky potřebuje.
Jarka si kvůli tomu objednala holinky. Jak říkám, je tu nová.
Protože to znamená, že léto je u konce. Tak jasně, nepíšu že skončilo. 32 je pořád. Ale ten pocit! Ten pocit!
Před rokem sotva dosáhl špičkama z motorky na zem a teď...
Tak sme koupili společně hrneček a on si z něj vypije trochu mlíka před spaním. Znamená to v podstatě konec jeho dětství. Je to velkej kluk. Ještě když navíc už nebrečí na záchodě, to od doby, kdy každý den snídá chia semínka, to je úplnej zázrak.
Když hrom je hrom
A ne raketa,
Když louže už není jen maketa
A kanalizace vodou přetéká,
Pak víš,
Že léto v poušti je pryč.
Že slunce zesláblo,
A koho by to kdy ještě napadlo,
Že můžeš zase začít žít.
Zázrak jsou taky puzzle. Úžasnej vynález. Mates si s nima třeba někdy i pár minut vystačí úplně sám, je to teď jeho nejoblíbenější hračka. A moje taky.
Báseň:
Ó DEŠTI V POUŠTI
A zázrak je taky to, že právníci v Praze se po třech týdnech slavnostně rozhodli, že tu můžu pracovat. A že se tudíž nemusíme stěhovat. Zázrak. Prostě zázrak.