Embedded Files
16. května 2017
Tak konečně se stalo to, co nás stálo tolik příprav a organizace- octli jsme se s Matějem v Izraeli. To octnutí teda trvalo skoro 12 hodin a moje jediný štěstí je, že je Matěj tak hodné miminko.
Koupili jsme mu letenku do 1. třídy, aby si mohl lehnout do kolébky, kterou ElAl aerolinky poskytují. Naše potenciální nasledovníky bych chtěla varovat, že i náš Matěj, který není žádný dlouhán, se tam vešel jen tak tak. Navíc kolíbka nemá žádné popruhy pro připoutání miminka, takže zatímco výstražne blikala upozornění pro připoutání všech pasažérů, Matěj jediný byl vydán napospas turbulencím. Radši jsem ho skoro celou dobu stejně držela v náručí, takže příště 1. třída netřeba.
H. vypadal, že nás po těch skoro třech týdnech odloučení rád vidí..možná taky proto, že se ukázalo, že potřebuje mou přítomnost v bance pro zřízení společného účtu. Bez účtu mu nedokončí již 18 dnů trvající registraci v zaměstnání. Bez registrace v zaměstnámí nemůže začít pracovat. Bez práce nejsou koláče.
Za těch pár hodin tady jsem zjistila dvě věci-
Za sousedy máme Indy a Číňany.
ANO, já VÍM že je to trest za to, co sem o nich psala dříve. Ale nic neodvolám. Stejně se budem stěhovat. Náš soukromý bunkr pod schodama by se podle mě sice dal dobře použít jako kočárkárna, ale to se prý nesmí.
No a místo normální matrace používají Izraelci cosi jako vodní postel. Když se téměř 100 kilový člověk (H.) vedle mě hýbe (dýchá), mám mořskou nemoc. Takže výzva pro další dny: najít v izraelském eshopu tvrdou matraci s donáškou do domu.
Tímto příspěvkem uzavírám kapitolu Stěhování. Sice nás ještě za týden čeká stěhování do super bytu s pračkou a výtahem, ale to už je jen trapný přesun o pár bloků dál. Samozřejmě bez auta.
Jestli v Izraeli bude tolik srandy jako při stěhování do něj, určitě vznikne další deníčková kapitola o životě zde.
Page updated
Google Sites
Report abuse