8. června 2018
Izraelské svatby bývají pojaty velkolepě a zve se na ně každý, kdo jde okolo, proto jsme na svatbu Honzovy kolegyně, jejiž jméno neustále zapomínám, byli pozvaní i my. Čekala jsem velkou párty plnou hudby, jídla a pití, ze které budeme muset trapně odejít dřív, protože jako správní rodiče bereme ohledy na naše miminko a nechceme ho vystavovat nadměrnému hluku příliš dlouho.
Překvapivě se jednalo jen o oběd, zákusek, a pak se šlo domů, dokonce jsme ani neodcházeli první. Musím vysvětlit, že svatby v Izraeli jsou dvojího typu- buď obřad s náboženskými proprietami za účasti rabína, anebo, když se nechcete učit Tóru nazpaměť i pozpátku, skládat zkoušky před rabinátem a vůbec si vlastně nejste jistí, jak to s tou vírou máte, se odletíte vzít na Kypr, a pak to s kámošema v Izraeli oslavíte. Tak my jsme byli na druhém typu svatby, a Izraelci prostě asi neuměj pařit.
Hned u vstupu nás skásli. Do trezoru se vhazovaly obálky s penězma. Kdo zrovna zapomněl hotovost, mohl vyplnit připravený šek. Pro zkrášlení šeků a obálek byly připraveny všemožné třpytivé nálepky a ozdoby.
Po naprosto nudných a nezáživných proslovech celé rodiny, kterým nevím, proč se lidi okolo smáli, protože mě na nich nepřišlo vtipnýho zhola nic, už se nic nedělo. Největším zážitkem pro nás tak byl první Matějův krok. Možná dva.
Reputaci vylepšovalo jídlo. Na obrázku grilované koule z mleté asi ryby a palačinka s lososem.
Myslela jsem si, že fotím nevěstu a ženicha, ale jak se později ukázalo, je to nevěsta a nějaký kluci. Další fotka není optickým klamem využívaným ve filmech s hobity. Honza je opravdu cca o půl metru větší, než jeho kolegyně. A dále v detailu Matěj, protože mu to slušelo. Chvíli, než po kolenou vybral všechny louže a bláta.
Taky jsem tam byla. Zlatíčko si právě myje ruku v mym pití.
Květinářky uvazovaly hostům z živých květin čelenky, náramky, spony do klopy. Teda spony na košile, klopy se tam nevyskytovaly, jelikož oblek neměl nikdo. Můj náramek nepřežil zpáteční cestu, Matějovi došly hračky.
Složení Honzovy laborky je značně genderově nevyvážené. Má to těžký.
Rodinné foto se spícím Matějem v pozadí.
Honza bedlivě naslouchá, jestli uslyší Matějovo první slovo. Mě totiž předevčírem volala uvědomělá sestřička z Tipat Halav a zjišťovala, jestli už Matěj začal mluvit. Nezačal. A já jí lhala. Dostanu se do pekla. A víte co, je mi to jedno. Matěj rozumí velmi obstojně češtině a angličtině, možná líp než já. A já ho nebudu tahat po ruských doktorech jenom proto, že podle tabulek má říkat dvě až tři slova.
A ještě ty Marějpvy kroky. Nahrávka je nekvalitní, snad to ještě někdy zopakuje, ať ho můžu nafilmovat pořádně.
Tak to byla naše první izraelská svatba. Třeba nás ještě nějaké další Honzovy kolegyně na nějakou pozvou, ať si můžeme udělat ucelenější obrázek o tom, jak to obvykle chodívá.