24. července 2017
Už dlouho jsem nic nenapsala, to asi proto, že tady život jednotvárně plyne, Matěj roste, my stárneme.
Asi nejzajímavější novinkou je, že Uku, to je ten estonskej Viking, co jsem do něj celej jeden večer hustila jak mě to tady sere, se i přes mou intervenci rozhodl, že v lednu nastoupí k Jakubovi do laborky. Musim říct, že mě to dost překvapilo, dokonce jsem i prohrála sázku uzavřenou s Honzou. Asi jsem byla málo přesvědčivá, musím ještě potrénovat. No pro nás je to dobrá zpráva, počet Evropanů v naší blízkosti se tak zvýší o 100%. Uku má manželku a malý dítě, ale jestli přijede i s nima, to vlastně nevíme, to bude ještě překvapení.
No a pak ještě taková zajímavost, jak jinak než ohledně zdravotnictví, to je totiž to nejzajímavější, co tady teď prožívám.
Když už jsem si myslela, že jsem pochopila systém zdravotnictví a pojišťoven tady, totiž že když potřebujete ke specialistovi (například s uchem na ORL, kdo by to byl řekl), musíte nejdřív navštívit instituci, která si říká Family doctor, resp. si tam musíte domluvit schůzku, lépe osobně, protože to se snáz domlouvá rukama a nohama než po telefonu, tento člověk nazývaný lékařem, který ve své ordinaci nemá jiné vyšetřovací nástroje než razítko a počítač, vám vystaví speciální papír nazývaný Tofes 17, to je takové zaklínadlo a znamená to, že vám pojišťovna tu návštěvu u specialisty proplatí, a je úplně jedno, že vy máte od toho specialisty papír, na kterým je napsáno že chce, abyste k němu za 2 dny přišli na kontrolu, prostě musíte za Family doctorem, nebo ještě máte možnost sjednat si schůzku se specialistou přes pojišťovnu, když vám nevadí, že dostanete termín za měsíc a půl, i když bolestí brečíte do telefonu, že tak dlouho fakt nevydržíte, a nebo si zajedete na pohotovost, to je popravdě nejjednodušší a nejrychlejší možnost, tak když už jsem si myslela, že jsem tohle všechno popchopila a že už v tom umíme chodit, jsme chtěli Matěje objednat na rehabilitaci, a to je úplně jinej level.
Rehabilitaci mu před měsícem a půl doporučila doktorka Dana, ta co jsme u ní byli, aby potvrdila Miri, že může být Matěj naočkován. Zdálo se jí, že Matěj má slabší ramena, tak pro jistotu, ať si na tu rehabilitaci zajdem. Měsíc a půl trvalo Honzovi a Yael 1+ Yael2, než to vykomunikovali s pojišťovnou, nějakou další institucí jejíž smysl jsem nepochopila, doktorama a sekretářkama. Interpretovat to nelze, protože ten systém zcela nepochopily ani Yaelky, a jazyková bariéra jim beztak neumožnila vysvětlit ho Honzovi a Honza se ani nepokoušel vysvětlit to mně, protože já to ani nechtěla slyšet. No nicméně po tom měsíci a půl se podařilo získat termín na rehabilitaci, a to na říjen.
Říjen, to je ten měsíc, co nastane za čtvrt roku. Matějovi byly 3 měsíce, když ho doktorka poslala na rehabilitaci, a dostane se na ní, až mu bude 7 měsíců, tedy až se délka jedho života více než zdvojnásobí. To je jako bych se já ve svých 20 objednala na ORL a dostala se tam v 50, takhle přibližně to odpovídá. Dál to komentovat nebudu, to ani nelze.
No a taky jsme zjistili, že léto se tu dá přežít, teda aspoň se zdá, že pořád žijeme. Až na občasný teplotní výkyv je většinou nějakých 33°C přes poledne, příjemný to není, ale vydržíte to. Jen v Jeruzalémě je teď horko, ale Jeruzalém je 30km daleko a pásmo Gazy 40, to znamená 90 sekund na útěk do krytu. Zjišťovali jsme to včera, ono existují věci, které je dobré vědět, obzvlášť když je teď v Jeruzalémě takové horko.
No tak jak říkám, nic se tady neděje.