26. září 2017
Šabatový program jsme tentokrát přesunuli na pondělí, protože kvůli komplikovanému systému svátků připadá teď na několik šabatů pracovní volno, to znamená, že nejzdí ani vlaky, ani autobusy, a nikam se nedá dostat.
Jak už jsem psala dříve, zbývalo nám navštívit už jedno jediné, poslední muzeum, a to věhlasné muzeum přímo v Jeruzalémě. On tam pořádně nejezdí vlak, cesta trvá několik hodin, ale dá se tam za hoďku dostat dálkovým autousem. Někdo chtěl s cestou do Jeruzaléma počkat, až tam Izraelci dostaví vlakovou rychlodráhu, protože vlak je nejlepšejší dopravní prostředek na světě, někdo čekat nechtěl, protože se nudil, a přesvědčil zbytek rodiny, že cesta do Jeruzaléma busem bude strašná brnkačka.
I vyjeli jsme ráno, kočárek složili do zavazadlového prostoru a Matějovi vysvětlili, že mu ho za chvíli vrátíme, když bude hodný. Po předchozích zkušenostech s nedodržováním jízdních řádů jsem uzavírala sázky, jak dlouho bude hodinová cesta reálně trvat, jestli ji stihneme za 45, nebo 35 minut.
Trvala 45 minut a 2 hodiny k tomu. Silnice do Jeruzaléma je totiž něco jako D1 do Brna, jak mi Honza během hodinového čekání v zácpě několikrát vysvětlil. Myslim, že v jeho tónu jsem zaslechla KAPKU jízlivosti. Jsou tam časté zácpy, uzavírky, nehody, a my jednu takovou ucpávku pěkně slízli. No jak jsem mohla tušit, že budeme mít takovou smůlu??? Po hodině nám řidič oznámil asi něco jako, že bude muset jet objížďkou, protože obvyklá trasa prostě nejde projet.
Ta objížďka k mojí nemalé radosti vedla přes Západní břeh. V Izraeli si nemůžete objíždět kudy se vám zlíbí, ona část území včetně silnic je pod kontrolou Palestinců, tak se vám tam v izraelskym autobuse plnym ortodoxních Židů jaksi úplně nechce. Pár silnic na palestinském území je ale stále pod kontrolou Izraelců, tak když víte které to jsou, můžete to rubnout po nich. Vjezd a výjezd z takových silnic je kontrolován na check pointech vojáky se samopaly, slnice jsou zaplocené, a vůbec je to bohatý kulturní zážitek. Abysme se vůbec dostali na takovou super kontrolovanou silnici a mohli dojet do cíle, zajeli jsme si dalších asi 30 kilometrů.
No prostě v 11 jsme vypadli v Jeruzalémě z autobusu s předsevzetím, že takhle už nikdy cestovat nebudem. Teda krom zpáteční cesty odpoledne, žejo.
ANO, UZNÁVÁM, měli jsme sakra čekat až dostavěj ten vlak, protože to je nejlepšejší dopravní prostředek na světě! Matěj byl z cesty jediný nadšen. Pozoroval dění z okýnka, pak si chvíli zdřímnul, a pak zas pozoroval dění z okýnka.
Muzem je obrovské, dokonce jsme se tam i zvládli ztratit. Krom nepřeberých historických a arecheologických sbírek zde najdete moderní umění, design, oddělení židovského života a rituálů, Kumránské svitky od Mrtvého moře, a další věci, které jsme ani nestihli.
Od nádraží je to do muzea ještě asi půl hodinky pěšky. MHD už se nám používat nechtělo, na další zácpu jsme už neměli náladu. Jeruzalém leží v nadmořské výšce 1000m, a to horské klima je znát. Už zde začíná doopravdický podzim, listí na stromech bylo takové nahnědlé. Nebo ty stromy jsou nečím napadený, i to je možný. Z pobytu na tom horském chladném vzduchu jsem měla večer tak trošku úpal.
Lebka prvního Izraelce stará 250.000 let, a Izraelská Venuše
Muzeum je bohaté na mozaiky, což je fajn, protože Matěj je má moc rád.
I vojáci se chtějí kulturně obohatit. Ve službě mají vstupy do muzeí zdarma.
Někde u mumií si Matěj asi něco šlehnul a dostal příšerný záchvat smíchu, návštěvníci muzea se chodili dívat, kdo to vyluzuje ten hurónský smích. Obecně byl z mzea tak nadšený a excitovaný, že celý den opomněl jíst a odmítal Bebu. Dojedl se v noci, kdy vypil Beby cca půl litru, Samozřejmě že ne naráz, to by pukl, dávkoval si to po 120 ml, takže se dá poměrně dobře udělat obrázek, jak vypadala noc. Díky, Matěji.
Moderní umění už Matěje netankovalo, tak zalehl. Zde zvěčněn s Picassem.
Největší tahák muzea jsou Kumránské svitky, uchovány v této speciální budově, kde je udržováno stejné klima jako v jeskyni, ve které byly nalezeny. Nesměj se fotit, ale taková vzácnost, no nefoť to.
Model Jeruzaléma jak vypadal, když stál ještě Druhý chrám, než ho Titus vypálil.
Jeruzalém je moderní velkoměsto se sídlem parlamentu (Kneset).
Bylo to fajn, až na tu cestu autobusem. Ale na zpátek už šlo všechno hladce, tak třeba mu dáme ještě někdy šanci. Ale spíš ne.
Jo a co že je to ten Jerušalajm? Takhle se přece správně vyslovuje Jeruzalém, to je přece jasný.