9.července 2018
Protože jediný, co se nám tu teď v posledním roce a dvou měsících stalo zajímavýho, je Matouš, musím chtě nechtě napsat o něm. I když tu pořád ještě je, a já si koleduju.
Matouš sem přijel zabít nějaký myši, jenže zapomněl, že aby mohl nějaký my
ši zabít, musí ty myši nejdřív vzniknout....abych to zkrátila......no prostě tady teď žádný vhodný myši na zabití nejsou, a dál to už nebudu komentovat, už sem se toho nakomentovala dost a on mě za to nenávidí.
Aby tu byl ty tři týdny aspoň k něčemu užitečný, rozhodl se, že naučí mluvit Matěje, jenže jak už jsem psala, nějak mu to nejde. A není se čemu divit, tomu co tady furt blábolí nerozumim ani já, natož chudák náš Mates.
V koprodukci s Matoušem připravujeme vznik celovečerního filmu na téma Šabatový výtah, ale tento šabat jsme to nestihli, protože bylo moc vedro. Tak snad příště, i když Matouš si pořád chce pučit auto a jet o šabatu na výlet, protože se ještě nesmířil s tím, že v létě se tu na výlety nejezdí. Taky mi slíbil sepsat pamflet o svých izraelských dojmech do deníčku, ale zatím nic nedodal. Proto jsem shrnula jeho výkřiky do těchto bodů:
Jediná Matoušova zásluha zatím spočívá v tom, že přes přísnou letištní kontrolu provezl kromě magnetek i plavečky pro Matěje. Pro ty, co to nepochopili, plavečky jsou ten veškerý úbor, co má Matěj na sobě. A děsně mu sluší, já vím.
Ne, v obchodech se nedá sehnat jídlo. A tos ještě nebyl nakupovat po šabatu.
Ano, že sis koupil slaný jogurt, zjistíš až doma. Až když si do něj nakrájíš ovoce.
Ano, je tu vedro.
Ano, semafory jsou vynález zkázy*.
Ano, je tu nuda.
V podstatě se to dá ale všechno shrnout do jediné věty, pod kterou by se Matouš jistě rád podepsal: Vše co tady píšu, je nepřikrášlená pravda.
*poznámka o semaforech, která mě napadla, když jsem na jedné spalující červené čekala, a ráda bych jí přidala do svého seznamu mouder Kterak přežít vedro: I semafory vrhají stín. Využij toho.